Nová vláda na rozdíl od populistických vlád předchozích zřejmě tuší, že ani stát nemůže žít na dluh věčně. A když i tato nové dluhy dělá, budí i dojem, že se s tím pokouší něco dělat. Ovšem to, co chce dělat, nemůže nás obyčejné občany těšit. Protože hodlá zvýšit příjmy státu tím, čím může, tedy vyššími daněmi. Třeba spotřebními daněmi. Vládní koalice…
Už dávno jsme nabádáni, abychom si na stáří šetřili. A doporučovány jsou nám tu hlavně různé penzijní fondy. Jenže čím déle tyto sledujeme, tím více můžeme nabývat dojmu, že to není rozhodně to pravé. A že by bylo možná lepší se zrovna těmto vyhýbat. Protože i navzdory tomu, že jsou vklady sem daňově zvýhodňovány, i navzdory státním příspěvkům v řádu miliard…
Co se zajištění na stáří týká, vidíme už dnes všichni, kdo chceme skutečnost vidět, že kdo si na toto životní období peníze nenašetřil, žije hodně nevalně. A co se týká budoucnosti, zjevně nelze počítat s tím, že by došlo k výraznému nebo aspoň nějakému obratu k lepšímu. A tak bychom si na důchod určitě měli spořit i dnes, i nadále. Vypadá to víc než logicky.…
Ministerstvo financí by mělo mít o stavu naší ekonomiky nejlepší přehled z nás všech. Má nejrelevantnější data, a proto by mělo být schopné hodnotit naši ekonomiku lépe než kdekdo z nás prostých lidí. A zatímco my obyčejní lidé tedy víme nebo aspoň tušíme, že je to zlé, že je ekonomika třeba i v tom slově, které slušní lidé neříkají, ministerstvo to potvrzuje…
Ten, kdo má dluhy, je v nezáviděníhodné pozici. Nejen že není soběstačný a je odkázaný na cizí pomoc, ale je vlastně i vydaný na milost a nemilost svým věřitelům. Což pro něj může mít někdy i fatální následky. Není tedy divu, že i když se žije na dluh docela pohodlně, není to žádoucí řešení finanční situace. Což si v loňském třetím čtvrtletí uvědomily všechny státy…
Jestli je náš stát na něco expert, pak nesporně na odírání svých občanů. Tedy nás. Není vůbec divu, že je systém daní a dalších odvodů v naší zemi tak komplikovaný, protože to sice nikdo ze zainteresovaných lidí neřekne na plná ústa, ale jde o to, abychom právě kvůli oné složitosti vlastně zjevně neviděli, kolik nám tatíček stát bere a kolik z našich peněz…
Už hodně dlouhou řadu let si náš stát, tedy my všichni, žijeme nad poměry. Dopřáváme si víc, než na kolik si vyděláváme, a důkazem tohoto je pojem ‚deficit státního rozpočtu‘. O kterém už jste určitě slyšeli. Protože se o něm mluví tak dlouhou řadu let a tak často, že už nám tento vlastně zevšedněl. A i když by nás měl znepokojovat nebo…
Na konci třetího čtvrtletí loňského roku jsme na tom my Češi byli po finanční stránce zjevně docela dobře. A to bylo k vzteku. Že to nejde dohromady? Ale to víte, že to dohromady jde. Byli jsme na tom dobře, protože jsme měli docela velké úspory, a byli jsme na tom současně i nezáviděníhodně proto, že čím více úspor někdo z nás měl, tím více…
Jestli jsme si za koronavirové pandemie a tuto provázejících lockdownů nemohli my Češi jako celek na něco stěžovat, byly to peníze. Jistě, bylo mezi námi i dost těch, které ona doba ruinovala a třeba i zruinovala, ale jako národ jsme si finančně docela polepšili. Aspoň tedy co se výše úspor týká. Často jsme se báli utrácet v obavách z budoucnosti, často jsme…
Jak všichni dobře víme, byl u nás určitý okruh firem, které si v uplynulém období přišly na opravdu velké peníze. A přišly k tomu třeba i takzvaně jako slepej k houslím. Prostě se situace vyvinula tak, jak se vyvinula, a najednou byly jejich zisky enormní. A co následovalo? Možná jejich radost, která ale neměla moc dlouhého trvání. Protože máme i politiky. A ti rozhodli, že…