Už dávno jsme nabádáni, abychom si na stáří šetřili. A doporučovány jsou nám tu hlavně různé penzijní fondy. Jenže čím déle tyto sledujeme, tím více můžeme nabývat dojmu, že to není rozhodně to pravé. A že by bylo možná lepší se zrovna těmto vyhýbat. Protože i navzdory tomu, že jsou vklady sem daňově zvýhodňovány, i navzdory státním příspěvkům v řádu miliard…
Co se zajištění na stáří týká, vidíme už dnes všichni, kdo chceme skutečnost vidět, že kdo si na toto životní období peníze nenašetřil, žije hodně nevalně. A co se týká budoucnosti, zjevně nelze počítat s tím, že by došlo k výraznému nebo aspoň nějakému obratu k lepšímu. A tak bychom si na důchod určitě měli spořit i dnes, i nadále. Vypadá to víc než logicky.…
Ministerstvo financí by mělo mít o stavu naší ekonomiky nejlepší přehled z nás všech. Má nejrelevantnější data, a proto by mělo být schopné hodnotit naši ekonomiku lépe než kdekdo z nás prostých lidí. A zatímco my obyčejní lidé tedy víme nebo aspoň tušíme, že je to zlé, že je ekonomika třeba i v tom slově, které slušní lidé neříkají, ministerstvo to potvrzuje…
Ten, kdo má dluhy, je v nezáviděníhodné pozici. Nejen že není soběstačný a je odkázaný na cizí pomoc, ale je vlastně i vydaný na milost a nemilost svým věřitelům. Což pro něj může mít někdy i fatální následky. Není tedy divu, že i když se žije na dluh docela pohodlně, není to žádoucí řešení finanční situace. Což si v loňském třetím čtvrtletí uvědomily všechny státy…
Jestli je náš stát na něco expert, pak nesporně na odírání svých občanů. Tedy nás. Není vůbec divu, že je systém daní a dalších odvodů v naší zemi tak komplikovaný, protože to sice nikdo ze zainteresovaných lidí neřekne na plná ústa, ale jde o to, abychom právě kvůli oné složitosti vlastně zjevně neviděli, kolik nám tatíček stát bere a kolik z našich peněz…
Už hodně dlouhou řadu let si náš stát, tedy my všichni, žijeme nad poměry. Dopřáváme si víc, než na kolik si vyděláváme, a důkazem tohoto je pojem ‚deficit státního rozpočtu‘. O kterém už jste určitě slyšeli. Protože se o něm mluví tak dlouhou řadu let a tak často, že už nám tento vlastně zevšedněl. A i když by nás měl znepokojovat nebo…
Na konci třetího čtvrtletí loňského roku jsme na tom my Češi byli po finanční stránce zjevně docela dobře. A to bylo k vzteku. Že to nejde dohromady? Ale to víte, že to dohromady jde. Byli jsme na tom dobře, protože jsme měli docela velké úspory, a byli jsme na tom současně i nezáviděníhodně proto, že čím více úspor někdo z nás měl, tím více…
Jestli jsme si za koronavirové pandemie a tuto provázejících lockdownů nemohli my Češi jako celek na něco stěžovat, byly to peníze. Jistě, bylo mezi námi i dost těch, které ona doba ruinovala a třeba i zruinovala, ale jako národ jsme si finančně docela polepšili. Aspoň tedy co se výše úspor týká. Často jsme se báli utrácet v obavách z budoucnosti, často jsme…
Jak všichni dobře víme, byl u nás určitý okruh firem, které si v uplynulém období přišly na opravdu velké peníze. A přišly k tomu třeba i takzvaně jako slepej k houslím. Prostě se situace vyvinula tak, jak se vyvinula, a najednou byly jejich zisky enormní. A co následovalo? Možná jejich radost, která ale neměla moc dlouhého trvání. Protože máme i politiky. A ti rozhodli, že…
Inflace, která zasáhla svět v poslední době, nemá už dlouho obdoby. Tak velkou inflaci jsme tu předtím dlouho neměli, a tak je zejména v současnosti docela smutný pohled na to, jak všechno zdražuje, respektive na to, jak přichází to, co jsme si naspořili, stejně jako naše příjmy, o hodnotu, jak si můžeme za stejné peníze koupit pořád míň. Například u nás činila…