Už hodně dlouhou řadu let si náš stát, tedy my všichni, žijeme nad poměry. Dopřáváme si víc, než na kolik si vyděláváme, a důkazem tohoto je pojem ‚deficit státního rozpočtu‘. O kterém už jste určitě slyšeli. Protože se o něm mluví tak dlouhou řadu let a tak často, že už nám tento vlastně zevšedněl. A i když by nás měl znepokojovat nebo spíše přímo děsit, už se tak neděje. Už jsme se ho naučili ignorovat. Je to chyba, ale je to zkrátka tak.
Už hodně dlouhou řadu let různé vlády utrácely a utrácejí víc, než kolik vybraly na daních, tedy než na kolik stát měl a má. A aby pak stát navzdory takovému zápornému saldu fungoval, musel a musí si stát, tedy vláda, brát i půjčky.
Stát se tedy zadlužoval a zadlužuje. A zejména po posledních letech vládnutí jisté ‚souhlasné‘ strany nám tu zůstala tak hluboko zaťatá pomyslná sekera, že už se peníze na ono vytloukání klínu klínem prostě shánějí velice těžko. Stát ztrácí důvěru a kdo mu půjčuje, začíná být už pozvolna za blázna.
A tak se prostě musí zvyšovat příjmy tohoto státu, aby měl kde brát na výdaje. A tudíž se zvyšují i daně. Což je ale nepopulární opatření, protože sahá lidem do jejich kapes. A čím víc mají lidé vládě povinně odevzdat, tím jsou rozezlenější a tím více hrozí, že už tutéž nomenklaturu příště nezvolí. A tak se hledá u daní s oblibou to, co nevzbudí tolik nevole. A využívají se spotřební daně na to, co škodí. Protože to vypadá rozumně. Čím více se zdraží cigarety či alkohol, tím přece budeme žít zdravěji. Tedy říká se to, ale nevím, nakolik to odpovídá realitě.
A tak i dnešní vláda hodlá zvýšit daně u zmíněných škodlivin. A třeba také u benzínu. Plus se uvažuje i o zvyšování DPH a daní z nemovitostí. Mají se tedy zvyšovat daně, a to ty spotřební. Nemá se zdaňovat práce, ale spíše spotřeba. To abychom neztráceli chuť pracovat, ale omezili v nejhorším případě spotřebu. A aby se zaplatil chod státu. Který je zjevně na huntě. A ještě dlouho na tom nebude lépe.