Již nedlouho poté, co došlo k rozpadu Československa, se dostali Slováci do ekonomických potíží. Inu, byli tou nerozvinutější částí federace, a současně to třeba měli i o něco dál k bohaté západní Evropě, a tak například záhy devalvovali svoji novou měnu, slovenskou korunu. Což jsme brali my Češi nejednou jako satisfakci. To Slováci za Československa říkali, jak je my Češi bereme na hůl, jak by jim bez nás bylo líp. A najednou měli horší měnu než my.
Ale nic netrvá věčně. A tak jsme my stejně jako Slováci nakonec zakotvili v Evropské unii. Stali jsme se členy tohoto svým způsobem společenství vyvolených, docela bohatých a úspěšných zemí. A začalo se nám dařit daleko lépe než dřív. Protože tu zavládla solidarita s námi chudými a od bohatšího západu se nám za ta léta spolupráce dostalo věru velké pomoci. I Slovákům, kterým členství v Evropské unii zajišťuje podle analytiků dodnes prosperitu a demokracii.
Podle analytiků oslovených ČTK nemá dnes Slovensko k Evropské unii žádnou alternativu. Díky rozšíření exportu o západoevropské trhy a zlepšení podnikatelských podmínek je na tom Slovensko lépe než v devadesátých letech minulého století. A hojnější investice z evropských fondů jsou tam někdy důležitými a někdy i vysloveně nepostradatelnými zdroji financování větších projektů. To evropské fondy zajistily Slovensku investice ve výši třiceti miliard eur, které jsou podobně vysoké jako celý loňský slovenský státní rozpočet.
Slovensko tedy mělo a má svůj potenciál. A my Češi už nad ním dávno nemáme co ohrnovat nos. Protože nás předběhlo třeba i přijetím eura. A za to, že dosud nedosáhlo eurounijní průměrné životní úrovně, si může hlavně samo, protože to ono raději rozdávalo peníze v rámci všelijakých sociálních programů, místo aby investovalo do podpory ekonomického růstu, to ono se dostatečně nereformovalo, to jeho lid si opakovaně volil za své vládce levicové populisty.
Každopádně ale Slovensko Evropskou unii potřebuje a nevystoupí z ní. Byla by to jeho ekonomická sebevražda.