Ze všech stran dnes můžeme slyšet, jak jsme na tom my Češi finančně zle. Jak jsme bráni na hůl nejrůznějšími šizuňky, mezi něž jsou řazeni především zahraniční majitelé v Česku působících firem a vládní politici, kteří prý s tím měli a mají něco udělat, ale nemají se k činu. Také slyšíme, jak prý nedostáváme důstojné a zasloužené mzdy, jak nám nepomáhá ani státní sociální systém, který by nám měl pomáhat, jak nebozí důchodci strádají, protože se jim nedostatečně valorizují důchody. Často tu zaznívá, jak by se měli bohatí víc zdanit a jejich peníze by se pak měly přerozdělovat podle Jánošíkova vzoru, tvrdí se, jak se má tam a tam brát, aby se tam a tam dalo potřebným.
Nic proti pomoci chudým, zejména pak těm, kteří se skutečně snaží obstát, ale nedaří se jim to. Ale když tyto řeči vedou k tomu, co bychom neměli zažívat, ale zažíváme. Jednak to vede k růstu preferencí těch, kdo hodlají neúměrnými výdaji definitivně zruinovat penzijní systém i stát jako celek, a jednak to vyvolává u mnoha lidí neopodstatněný pocit, že se vážně mají špatně. A co potom? Potom už je jenom krůček k tomu, aby se dotyční ‚chudáci‘ nechali přesvědčit o tom, že žijí bídným životem a že mohou patřit mezi tzv. slušné lidi jenom v případě, že si vezmou půjčku.
A tak se u nás lidé zadlužují, a to přímo enormně. A berou si přitom často půjčky na nesmysly, které pak nedokážou splatit, jen aby získali pocit, že nejsou chudáci.
A potom? Potom někteří trpí během stěží zvladatelného splácení, někteří krachují a končí v exekucích, a někteří využívají různá ‚milostivá léta‘, během nichž jsou jim nemalé části dluhů odpouštěny. Anebo se prý stále častěji uchylují ke shůry posvěcené lsti. Tvrdí třeba, že nebyla během jejich žádání o půjčku řádně prověřena jejich schopnost splácet. A finančním ústavům, které neprokážou opak, pak nezbývá, než odepisovat své úroky a poplatky.
Čím dál více prostě stojí systém na straně těch, kdo dělají dluhy. Ale přesto bych si nebral půjčky, pokud se bez nich dá nějak přežít. Protože jenom ten, kdo žije za své peníze, je opravdu svobodný. I když třeba vypadá jako chudák, je na tom líp než ti, kdo žijí za cizí peníze. Dokud to jde.