My, kteří jsme pracovali už před sametovou revolucí, si možná ještě vzpomeneme, jak to tehdy bylo s penězi. A pro ty, kteří tu dobu nepamatují, bych rád aspoň ve stručnosti popsal tehdejší realitu. Co se peněz týká, nebyli jsme si ani v tehdejší rovnostářské společnosti zase až tak rovní, ale přesto se naše příjmy jeden od druhého zase až tak moc nelišily. A to proto, že to bylo jedno z přání mocných, jeden z pilířů, který zajišťoval ve společnosti klid. Když si lidé neměli po finanční stránce moc co závidět, byli spokojenější ve své tehdejší nespokojenosti.

Ovšem i tehdy chtěli mít všichni lidé víc peněz, než kolik jich podle tabulek měli dostávat. A když se k nim nedalo přijít legálně, hledaly se způsoby, jak nastavená pravidla obejít. Což bylo sice nelegální a někdy i trestné, ale znáte to. Peníze jsou přece jenom peníze, jakkoliv šlo tehdy o nekonvertibilní měnu, která byla zoufalou imitací peněz ve srovnání s konvertibilními měnami západní Evropy či Ameriky.

Kdo tehdy něco uměl a nalézal uplatnění, melouchařil. Kdo měl příležitost nebo nic lepšího neuměl, kradl. A někdo třeba také hrál ze zištných důvodů nebo aspoň z touhy po zbohatnutí ‚letadlo‘. Hru, kterou nejspíše znáte i vy.

Prostě se vytvořila struktura pyramidy, v níž ti dole zaplatili tomu nahoře s vidinou toho, že se díky tomu posunou nahoru a pak jim budou platit daleko více jiní. A všichni už dnes víme, jak to končilo. Nejpozději po několika kolech zkrátka došli ti dole, nepodařilo se sehnat další účastníky a tím se to zastavilo. Několik prvních si možná na nějaké peníze přišlo, ti ostatní ale ostrouhali a o své peníze pro změnu nenávratně přišli.

A dnešní doba a vládní garnitura to dotáhly s ‚letadlem‘ k dokonalosti. Jen se tomu tam neříká pyramidová hra, ale státní dluhopisy. I ty naši mocní vydávají a prodávají komukoliv, když jim teče do bot. S tím, že se to splatí z budoucích státních příjmů, které zaplatí (nejen) jiní lidé. A když ani pak peníze nestačí, vyberou se peníze od dalších solventních lidí, kteří s vidinou lepších úroků do vlády peníze investují s tím, že jim to pak zase někdo z lidí zaplatí.

Což by nemuselo být špatné. Ale špatné to je. Protože při finanční situaci našeho státu je jen otázkou času, kdy už nebude nikdo, kdo by to mohl a chtěl financovat. A pak to dopadne jako klasické ‚letadlo‘.