Když se podíváme na ekonomické počínání našich vládních garnitur, skoro se ani nechce věřit tomu, že jsme toutéž zemí, ve které po sametové revoluci ministr financí Klaus veřejně prohlásil na adresu zhýčkaných státních firem a lidí, ať nečekají, že jim ty prachy někdo dá. Zatímco to tehdy vypadalo na to, že se u nás začne rozvíjet aspoň relativní kapitalismus, jsou ony tehdejší doby už dávno zapomenuty. A vládní politici jako by se už po neskutečně dlouhou řadu let přímo předháněli v tom, kdo dokáže náš stát ‚v zájmu prostého lidu‘ víc zadlužit.

Už po léta jsme si zvykli číst v médiích o tom, jaký je deficit našeho rozpočtu a s jakým schodkem má náš stát hospodařit v následujícím roce, respektive letech. Už nás ani nevzrušuje, jak tu létají vzduchem miliardy, které mají na dluh zmizet v nenávratnu. A které budeme muset jednoho dnes do poslední koruny i s úroky splatit.

Skoro by se dalo říci, že dostal někdo tam nahoře za úkol dovést naši zemi k bankrotu. Protože ať je u moci jakákoliv strana, označující se za jakkoliv orientovanou, efekt je vždycky stejný. Dluh roste a poroste. Protože…

Důvod se v hlavách politiků vždycky nějaký najde. A lidem je to, zdá se, stále více jedno. Protože jsme jenom v posledních letech skoncovali s rozhazovačnou vládou sociální demokracie, abychom si za ni zvolili ještě ekonomicky nesvéprávnější vládu ANO, a když jsme pak z pudu sebezáchovy skoncovali i s vládou tohoto hnutí, vystřídala ho daleko ‚pravicovější‘, jenže rovněž ekonomicky šílená vláda současná.

A vše jede dál. Protože až přijdou další volby, zase budeme vybírat. Jenže nikdo ekonomicky zodpovědnější na naší politické scéně k vidění není, a tak sotva bude hůř, aby bylo jednoho dne líp.

A jak jenom bych rád věřil v reinkarnaci! A v to, že se dnešní vládní politici znovu narodí jako naše děti. Aby takto nadělané dluhy právě oni spláceli. A neodnesla si to nevinná budoucí pokolení.