My lidé potřebujeme k životu ledacos. A protože se dá takové ledacos většinou sehnat jedině za peníze, potřebujeme naprosto samozřejmě i ty. Abychom si mohli to, oč máme zájem, sehnat kdykoliv, kdy je toho třeba, a aby bylo jisté, že nám to poskytne ten, kdo nám to může nabídnout. Zatímco se totiž bezplatně nesežene už pomalu nic a s prostou výměnou něčeho za něco uspějeme jenom zřídka, jsou nákupy za peníze snadná a hojně využívaná možnost. Samozřejmě v případě, že míváme peníze.
Kdo z nás lidí chce normálně žít, potřebuje prostě dostatečné finanční zajištění. A to znamená, že se musí věnovat nějaké té výdělečné činnosti, aby si na sebe vydělal. Ten dělá to a ten zas tohle, jak zpíval i Jan Werich. Ale na rozdíl od jeho známé písně nemíváme vždycky všeho moc ani dost. Protože není ani práce jako práce, a tak se v mnoha profesích a na mnoha pracovištích nevydělává zrovna majlant.
A tak si my lidé také žijeme na různě vysoké životní úrovni. Někomu se vede líp, někomu hůř, někdo má všechno, na co si vzpomene, kdežto jiný nemusí mít vždycky ani to, co se považuje za naprostou nutnost.
A když někdo nemá někdy peněz dost, musí to řešit třeba i půjčkou. Ale to už je ošemetná věc. Protože půjčky se nejenom berou, ale také se musí vracet. A to znamená, že oč lépe si díky nim člověk žije v jednu chvíli, o to složitější a chudší bude mít život, až dojde na splácení. A tak by si měl být každý, kdo si půjčuje, jist, že takové splácení zvládne, a ne-li, neměl by se do toho raději pouštět. Co se ale snadno říká někomu, kdo je dost dobře finančně zajištěný a není tedy pod tlakem, jaký právě nedostatek peněz někdy způsobuje. A který by neexistoval, kdyby byl náš svět dokonalý. Jenže on bohužel dokonalý není.
A tak se musíme smířit s tím, že je to někdy s penězi těžké a někdy snadné. Ale přesto je dobré, že je máme. Hlavně když je máme.