Jakkoliv se v případě peněz jako takových nejedná o nic převratného a ve své podstatě vzácného, a to ať už jde jenom o nějaké ty rádoby papírky nebo kousky nějakého toho kovu, jež se žádnou mimořádnou hodnotou pochlubit nemohou, nebo dokonce jenom o nějaká virtuální čísla na online účtu, přikládá se jim v našem světě význam, který rozhodně neodpovídá tomu právě vyřčenému. I když peníze jako takové pro člověka prakticky žádný význam nemají, všichni po nich toužíme a všichni jich chceme mít co nejvíc. A sice proto, že jsou to právě peníze, co pro nás symbolizuje imaginární hodnotu, co nám umožňuje efektivně směňovat jeden typ zboží či jistou službu za něco jiného.
Zatímco by bylo krajně složité, kdyby se měl výrobce nebo poskytovatel něčeho dohadovat s někým jiným, jehož výrobek či službu by chtěl využít, na tom, co by za to mohl a měl nabídnout, a navíc by se muselo trnout, zda to onen partner vůbec akceptuje, zda o naši konkrétní nabídku coby protislužbu stojí, nebo zatímco by se musely provádět složité troj-, čtyř- nebo kdovíkolikasměny podobné výměně bytů v české komedii Kulový blesk, peníze to vše znatelně zjednodušují.
Člověk zkrátka něco vytvoří a poskytne to ostatním. Ti, kdo takové nabídky využijí, mu za to dají právě odpovídající peníze, a on pak může tytéž peníze předat komukoliv jinému, od koho něco požaduje, a to ať už je to cokoliv.
Funguje to v podstatě skvěle, pokud tedy pomineme skutečnost, že ne vždy jsou ceny takové, jaké akceptujeme. Ale aby to tak fungovalo, musí mít peníze důvěru lidí, těch, kdo je používají. Lidé musí zkrátka věřit, že mají-li peníze, dostanou za ně to, co jim náleží. Protože na takové důvěře jsou jinak v podstatě bezcenné peníze založené.
A běda měně, které se nedůvěřuje! Běda měně, jež je nestabilní, jež je provázena příliš velkou inflací, za niž se na regulovaném trhu nedá sehnat to, co by člověk chtěl, nebo jež je tištěna bezhlavě jako o závod. Po takové pomalu ani pes neštěkne.