Sledujeme-li někoho při pohledu na jeho výplatní pásku nebo do jeho peněženky, nejednou se neubráníme pocitu, že peníze nejsou dokonalé. Protože ten pohled na někoho takového není často zrovna veselý. Jenže tak tomu vesměs bývá leda v případech, kdy dotyčný peníze nemá, respektive jich má málo.
Sledujeme-li totiž někoho, kdo má peněz dost, vypadá to docela jinak. Na někoho takového je radost pohledět, protože dostatečně finančně zajištěný člověk bývá daleko spokojenější. Ani v jeho případě to sice ještě neznamená, že bude jeho existence šťastná, protože jsou tu i záležitosti, které se ani za dost velké peníze nedají zajistit, ale stejně je vždy lepší mít peněz dost než tyto postrádat.
Jak se takové peníze používají, to je nám všem známo, a to už od útlého věku. Víme, že si je musíme nějak zasloužit, a jakmile je pak dostaneme, můžeme s nimi zamířit k jakémukoliv prodejci nebo poskytovateli služeb, vybrat si z jeho nabídky a po patřičném zaplacení si odnést to, co jsme si vybrali.
Jenže zatímco utrácení je nám lehce pochopitelné, s vyděláváním si už je situace odlišná. Kdekdo z lidí sice ví, že musí pracovat, ale ne každý má takovou profesi a takového zaměstnavatele, aby měl jistotu, že bude mít dostatečnou odměnu, že si vydělá tolik, aby za to dostal od těch prodávajících vše, po čem jeh srdéčko prahne nebo co je dotyčnému nezbytně zapotřebí.
A z toho pak pramení problémy. Že někdo pracuje, ale přesto nemá dost. A někdo také nepracuje, protože se domnívá nebo i přímo ví, že za práci, která se mu nabízí, nedostane tolik, kolik se mu jinak nabízí v podobě různých dávek od státu.
Což je smutné zjištění. Ale je tomu prostě tak. A musíme jedině doufat, že se vždycky spíše vyplatí pracovat než parazitovat na jiných. Protože kdyby tomu bylo obráceně, nebudeme mít jednoho dne co nakupovat. Když to pro nás nikdo nevyrobí a nebude si co nabízet.