Není možné žít bez peněz. To dokázali naposled naši dávní praprapředci, a jak z dějepisu dobře víme, nebyl to v oněch pradávných dobách žádný slastný život. Pralidé žili z ruky do úst a logicky často strádali, neměli pomalu nic kromě toho, co jim poskytla příroda, a žít podobným způsobem by už dnes našinec nechtěl. A abychom tak primitivně žít nemuseli, potřebujeme právě peníze. Ty nám dávají jinak nepředstavitelné možnosti, za ty se dá pořídit i to, co by bylo jinak nepředstavitelné, nemyslitelné.
Jenže po penězích touží všichni, každý by jich chtěl mít co nejvíc. A tak je logické, že v takovém pomyslném boji o peníze někdo vyhrává a někdo jiný ostrouhá. Společnost se o ně nedělí spravedlivě rovným dílem, a proto tyto leckdy leckomu scházejí. Třeba proto, že nemá dobře placenou práci nebo jiný zdroj obživy, třeba proto, že dokáže být život i hodně nákladný.
A tak se my lidé nejednou ocitneme bez dostatku finančních prostředků. A jelikož je bez nich život jenom stěží představitelný, protože se musí stále za něco platit a zase platit, musíme to nejednou řešit třeba i formou půjčky. To se nedá nic dělat – když jsou peníze potřeba, ale nejsou k dispozici, nic jiného s tím vesměs ani nenaděláme. Musíme si půjčit a pak splácet z pozdějších příjmů.
Lidé tedy nejednou shánějí půjčky. A pro které se rozhodují? Za jakých podmínek si lidé půjčují nebo by si aspoň půjčovat měli? Zkuste se nad tím nyní zamyslet. A to bez ohledu na to, zda zrovna potřebujete nebo nepotřebujete půjčku.
Na co by měl půjčující si člověk brát ohled, aby kvůli půjčce neutrpěl?
Především na to, aby nebyla vzatá půjčka dražší, než jsou jeho schopnosti splácet. Vytloukání klínu klínem nikdy nevede k ničemu dobrému. Takový člověk by měl vzít v potaz svoji budoucí schopnost splácet a měl by si už v předstihu zjistit, kolik navíc přeplatí. Což neznamená jen letmé přelétnutí zjednodušené verze podmínek takové půjčky. Protože je to často ‚venku huj, uvnitř fuj‘. A ‚když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají‘. A není žádoucí si půjčkou uškodit. Ta má pomáhat.