O tom, jak kvalitní život lidé vedou, rozhoduje mimo jiné i ekonomická situace země, v níž dotyční žijí, a množství finančních prostředků, jež tito mají a tedy i mohou utrácet. Je nasnadě, že žije-li někdo ve vysoce rozvinuté zemi a má peněz habaděj, může si pořídit bez problémů vše, co je mu k jeho existenci zapotřebí, na rozdíl od někoho jiného, kdo žije v zemi zaostalé, v níž toho moc ke koupi není, a jenž má v nejlepším případě pár drobných, za které se toho moc nepořídí, pořídí-li se tedy vůbec něco.
Pokud se bavíme o naší zemi, dá se říci, že v tom prvním zmíněném ohledu, tedy v otázkách zásobení trhu, na tom nejsme ani trochu špatně. Jistě, někdy si stěžujeme na nižší kvalitu nabízeného zboží ve srovnání s tím, co mají jinde, ale to už je jenom otázka nabídky a poptávky, ale seženeme tu vše, co si jenom člověk z vyspělé společnosti žádá.
Ovšem s penězi už je to přece jenom horší. Naše měna je stále ještě do určité míry poznamenána léty předchozího zaostávání, dodnes není ve světě přijímána jako jiné měny z tradičně vyspělé části světa, a zpravidla jsme doposud ‚chudými příbuznými‘ části světa nazývané u nás odedávna jako ‚Západ‘. I když jsou tu pochopitelně rozdíly mezi jednotlivými lidmi, a zatímco jsme tak jako celek doposud relativně chudí, jsou tu i ti, jimž by i lidé z bohatých končin mohli závidět.
A protože jsou pro život peníze důležité, jsou u nás častým tématem rozhovorů, nenechávají nikoho chladným. Aktivně se zajímáme o to, kolik si vyděláváme, jak jsme na tom v porovnání s ostatními, co si můžeme pořídit, jaké máme možnosti spoření a utrácení… Prostě u nás jde o peníze až v první řadě.
A jak o našich penězích a naší ekonomické situaci smýšlíme? Vesměs nevalně. Kritizujeme tu to a tu ono. A někdy i plným právem. Ale přesto nejednou neprávem. Protože s naší ekonomikou sice zcela spokojeni být nemůžeme, ale je mnoho lidí, kteří nám ji plným právem mohou závidět.