To, že se na Facebooku občas objevila nějaká ta informace o tom, komu se pomáhá nebo že bych někomu mohl pomoci, jsem si už dávno zvykl. Ale v poslední době jako by se s tímto roztrhnul pytel. Kam se vrtnu, všude panuje bída a všude jsou chudáci, kterým někdo pomáhá nebo kterým mám pomoci já.
Že se mi tu objevují videa afrických sirotků, stojících ve frontě na kus jídla od nějaké mně vesměs neznámé zahraniční nebo církevní nadace, to bych ještě pochopil. Sice mám kontakty a přátele jenom v Jižní Africe, odkud je to do zemí, v nichž bych mohl pomoci, půl kontinentu daleko, ale budiž.
Ovšem nejen to. S pomocí nebo rádoby pomocí se roztrhnul pytel i mnohem blíž. Nejprve to byla anglicky mluvená videa, na nichž se pomáhalo chudým stařečkům, načež je vystřídala ruská videa téměř identického obsahu. Někde prostě sedí stařenka ve strašné ruině a někde v obchodě marně přepočítává své drobné, načež se zjeví nějaká dobrá duše, která jí koupí ledničku a mléko a chleba, případně zaplatí v obchodě útratu, na kterou nebožačka nemá, a přidá ještě pár set nebo i pár tisíc ruských rublů.
A nebojte se, i na naši zemi nakonec došlo. Tady ve formě údajných nemocných lidí, kteří potřebují peníze na léčbu, nebo lidí potřebujících jakoukoliv finanční pomoc neupřesněno na co.
Nemám nic proti tomu, když bohatší pomáhají chudším. Někdy je to slušnost, někdy je to dokonce šlechetné. Ale určitě by v tom měl panovat zdravý rozum. A ten tu až příliš často postrádám. A čím dál více mám o podobných finančních pomocích pochybnosti. Nebo mi připadají prostě trapné. Protože ti, kdo opravdu pomáhají, ti nejšlechetnější, určitě někde nestojí a nenatáčejí si videa, na nichž jim zoufalci se slzami v očích děkují za to, že jim koupili mléko, kus chleba a v některých případech i pár párků. A jenom doufám, že i Facebooku to snad jednoho dne dojde. Jak je s většinou podobných materiálů trapný.