My obyčejní lidé žijeme z toho, co si nějak vyděláme. A jsme-li rozumní, pak jen v nevyhnutelných případech sáhneme případně i po půjčce, kterou si vezmeme ale jen v nezbytné výši a za výhodných a zvladatelných podmínek. Protože zkrátka víme, že z ničeho nebo na dluh se žít nedá.
Ale na rozdíl od nás lidí si stát počíná docela jinak. Ten žije na dluh prakticky pořád, bez ohledu na to, jaké politické orientace vláda je a co nám ve svých volebních programech která strana slíbila. A kdyby se tím ti politici aspoň trápili! Ale to ne. Je jim to vlastně jedno a maximálně se snaží najít nějaké výmluvy, proč se nedá vyrovnaného nebo ještě lépe přebytkového rozpočtu dosáhnout.
A tak naše státní dluhy narostly do nevídané výše a dále rostou. A nezdá se, že by byla vyhlídka na změnu k lepšímu. Protože v naší současnosti klesly daně z příjmů lidí, ale současně zrychlují výdaje, které stát má. A to navzdory tomu, že tu nemáme žádnou krizovou situaci a žádná není ani na obzoru.
I když jsou podmínky, ve kterých se náš stát nachází, dobré, má být letošní plánovaný schodek rozpočtu o 223 miliard korun vyšší než před pěti lety. Příjmy státu sice letos vzrostou ve srovnání s rokem 2019 o 435 miliard korun, a to díky sociálnímu pojištění, DPH, dani z příjmů firem a prodeji emisních povolenek, ale současně tato vláda utratí o 659 miliard korun víc. Rozdíl mezi příjmy a výdaji státu tak roste, a to v neprospěch nás všech. A když vezmeme v potaz ještě inflaci, je to ještě neveselejší, protože reálná hodnota příjmů státu poklesla, zatímco u jeho výdajů narostla.
Příjmy státu ze zdanění fyzických osob letos ve srovnání s rokem 2019 klesnou o devět miliard, hlavně kvůli zrušení superhrubé mzdy, navýšení slevy na poplatníka a paušální dani pro živnostníky, a nezachrání to ani spotřební daně u pohonných hmot, tabákových výrobků a alkoholu.
Kdyby byl stát člověk, už dávno by to řešil. Ale stát člověk není. A tak je to jedno. Však on to někdy někdo zaplatí. Jenom se nechce vědět, kdo. Ač je jasné, že to budeme my sami.