Je naprosto běžné, že se v naší společnosti usiluje o získávání dostatku finančních prostředků. Potřebují je i páni, i kmáni, potřebují je jednotliví lidé i firmy, ba i stát jako celek. A každý se k nim tudíž snaží dostat tak, jak je to pro něj jenom možné a zvládnutelné.
Ovšem takové pachtění se za penězi není vždycky stoprocentně logické. I když nám obvykle připadají peníze jako dokonalé, jako ten nejlepší objev, jaký jenom kdy mohlo lidstvo učinit, ne vždycky je to naprostá pravda. I peníze se potýkají se svými stinnými stránkami, které na nich sice nejednou nejsou na první pohled vidět, ale přesto je jejich vlastníci pociťují.
Proč že nepovažuji peníze za dokonalé? Těch nejkřiklavějších důvodů je tu hned několik.
Předně podléhají takové peníze velice často inflaci. A i když tato není na bankovkách ani na sumách uložených na účtech přímo vidět, vnímá ji každý, kdo si za své peníze něco kupuje. Tedy každý. Ona inflace se totiž projevuje rostoucími cenami. A čím je tato vyšší, tím méně si za své naspořené peníze můžeme v průběhu života nakoupit. Jak je to zjevné (nejen) i v dnešní době.
Někdy ‚se ale ani nečeká‘, až hodnotu našich peněz požere inflace. Už několikrát i v naší zemi proběhly měnové reformy, které střadatele poškodily, a i pouhá náhrada starých peněz novými může být někomu na škodu. Protože socialistická měnová reforma připravila v polovině minulého století o nemalou část peněz všechny, a i u demokratických změn bankovek se občas stane, že si někdo své peníze nestihne do určitého data vyměnit, a když jsou pak tyto neplatné a více nevyměnitelné, dá se s nimi leda tak vytapetovat byt, jak se říkává.
Kromě toho je tu ale nevýhoda i v tom, že nejsou všechny peníze stejně důvěryhodné a silné. Takže si za některé peníze v cizině nenakoupíme a za některé tam nezískáme tolik, kolik bychom za ně získali doma, díky rozdílným cenovým hladinám a příjmům, které jsou v daném místě běžné.
Ale každopádně je dobré peníze mít. Vždy je to lepší, než je postrádat.