Bylo by logické, aby lidé, kteří pracují, žili tak dobře, jak dobře pracují. Podle zákonů logiky by pak ti, kdo nepracují, neměli dostávat nic, bez ohledu na to, jaké jsou jejich potřeby, protože kdo nevytváří žádné hodnoty, neměl by ani spotřebovávat hodnoty vytvořené někým jiným.
Jenže všichni víme, že tomu tak u nás nikdy v novodobých dějinách nebylo a ani dnes není. Kdo pracuje, pobírá plat, který nejednou nedosahuje třeba ani hodně vzdáleně toho, co si takový člověk zasloužil, a na druhé straně tu máme spoustu těch, kteří žijí zčásti anebo i zcela na úkor ostatních. Ti pracující si musí utahovat opasky a platit odvody ze svých příjmů i proto, aby mohly žít jiné, nepracující kategorie osob.
Pokud se jedná o důchodce, má taková situace jistě své opodstatnění. Platili si povinně a navrch třeba i dobrovolně nějaké to pojištění a připojištění, a čerpají tak z kapes všech pracujících odměnu za ony své dřívější odvody.
Pokud se jedná o nezletilé děti, na které stát rovněž přispívá jejich rodičům, je to už spornější. Na jednu stranu by se měli rodiče o své děti postarat sami, když už si je udělali, a stát by to měl nechat jenom na nich, na druhou stranu jde ale o jistou investici do budoucnosti a je tedy ospravedlnitelná i podpora dětí, bez níž by byla možná populační křivka ještě hůře vypadající, než už dlouhou dobu je.
Ale ty ostatní dávky… Ty bych osobně zcela škrtnul. Protože je sice podpora v nezaměstnanosti někdy jedinou jistotou, že lidé neumřou hlady, ale v nejednom případě tato demotivuje při shánění zaměstnání, příplatky a doplatky na bydlení nejednou vedou k tomu, že se lidé ani neobtěžují šetřit na tom, na čem by šetřit mohli, nemocenské dávky jsou zneužívány mnohými lidmi už od dob minulého režimu…
Prostě bych nechal všechny našince žít za svoje. A to by rázem ubylo pracovních pozic, na které se shánějí gastarbeiteři, protože o ně našinci nemají zájem!