Kde by byl svět bez financí?

Někteří z nás si to, co souvisí s jejich finanční situací, pochvalují, jiní na tom nenechají pro změnu nit suchou. A to logicky závisí na tom, jak na tom po finanční stránce jsme, zda se nám ekonomicky daří či nikoliv. Každý jsme totiž jak známo jiný a každý žijeme v odlišných poměrech, což znamená, že se nám i různě daří. A nic v tomto ohledu není na věčné časy a nikdy jinak, což znamená, že zatímco si dnes chválíme, můžeme být zítra možná i docela na dně, a naopak ti, kdo se ocitli až úplně dole, mohou věřit v to, že se to jednou zase v dobré obrátí.

Každý se tedy po finanční stránce nějak máme. A měli bychom usilovat o to, abychom se měli co nejlépe, protože ani ve chvíli, kdy nejsme absolutně spokojení, nemůžeme jednoduše praštit pomyslnými dveřmi a od financí se izolovat. Tyto si nás najdou vždy a všude.

Bez finančního zajištění už dnes nemůže žít nikdo. Ten, kdo by neměl peníze, by měl sice teoreticky naději, že aspoň něco skoupého k snědku sežene, ale i to je možné jenom proto, že by šlo o něco, co by zaplatil někdo jiný, a v podobný nález by se dalo doufat jedině tehdy, když by bylo těch chudých znatelně méně než těch finančně zabezpečených. A naděje na to, že by šlo bez financí o spokojený život, je rovna nule.

Zkrátka a dobře si musíme vše, co potřebujeme, kupovat. A abychom si to koupit mohli, potřebujeme finance. A to v dostatečném množství, úměrně svým nárokům a požadavkům. Musíme si na sebe tedy dokázat vydělat, nechceme-li živořit na nějakých těch sociálních dávkách nebo dokonce žebrat. A proto někteří chodíme do práce a někteří podnikáme. Abychom se takzvaně měli.

Protože bez financí bychom se neměli. A nevěříte-li mi to, zkuste si navštívit nějaký libovolný obchod a zeptat se tam, zda vám to vámi žádané dají i bez náležitého zaplacení. Rázem bude vše nad slunce jasné.