Žádný stát by nedokázal plnit své funkce, kdyby v něm neobíhaly nějaké ty peníze. Finanční prostředky jsou nezbytným předpokladem k tomu, aby fungovala ekonomika, jsou nezbytné, aby spolu mohli lidé provozovat nejrůznější finanční transakce, jsou způsobem, jak se vyčísluje majetek, který se v onom státě nalézá. A peníze vlastně nemají jenom vnitrostátní funkci, ty jsou využívány i v mezinárodním obchodě, v němž se stejně jako při všem lidem známém malém obchodě vyrovnávají účty.
A jakou musí taková měna být?
V první řadě musí být zřejmé a naprosto jasné, co jsou tu peníze. Není možné, aby přišel kdokoliv kamkoliv a prohlásil třeba jakýkoliv cár papíru za bankovku určité hodnoty.
Dále musí mít takové peníze svou přesně stanovenou hodnotu, a to jak co se týká nominálu, tak i co se týká třeba směnného kurzu využívaného při směně jedné měny za jinou.
Peníze musí být rovněž dostatečně důvěryhodné. Všichni, kdo je mají používat, musí mít jistotu, že za ně vždy dostanou určitou protihodnotu, že je přijmou ti, u nichž se dotyčný rozhodne utrácet.
Peníze musí být samozřejmě dostatečně kvalitně provedené, musí být natolik důmyslné, aby se co nejefektivněji zabránilo jejich padělání, pozměňování či patisku.
Měna by měla být rovněž do jisté míry zajištěna proti nežádoucím výkyvům. Nemělo by docházet k tomu, že tato bude v jednom okamžiku vysoce ceněnou a vzápětí se zhroutí, aby časem pro změnu zase vyletěla raketově vzhůru. To by vedlo ke spekulacím, na jejichž konci by byli vítězové a poražení, v kteréžto situaci by se kdekdo podobné nejisté měny obával.
Prostě musí mít peníze ty kvality, jež jsou žádoucí k tomu, aby se daly takové finanční prostředky adekvátně využívat. Protože kdyby nemohly peníze sloužit svému účelu, ekonomice by to neprospělo, spíš by ji to zničilo. Protože by nemohlo fungovat něco, v čem by nikdo neměl jistotu, co může očekávat.