Nepříznivá ekonomická situace vedla loni ve světě k vlně bankrotů firem, které nezvládly hospodářský útlum, vysokou inflaci a růst úrokových sazeb. Například v Německu tak stoupl počet bankrotů o skoro čtvrtinu a dosáhl počtu 17.814 firem. A očekává se, že to ani letos nebude leckde ideální a že tedy počet firemních insolvencí vzroste ve zmíněném Německu o dalších třináct procent, ve Velké Británii o deset procent, na Slovensku o osm procent, v Rakousku o devět procent a v USA, Španělsku nebo Nizozemsku o víc než čtvrtinu. A v celosvětovém měřítku by měl letos dosáhnout počet bankrotů devíti procent. Což je ještě o něco horší situace než loni.
Není to radostná statistika, že? Ale my Češi se můžeme aspoň na první pohled radovat. Protože u nás se vývoj neubíral takto dramatickou cestou. U nás se loni tolik krachů nekonalo, a i letos se předpovídá zvýšení jejich počtu jen o šest procent. A proč k tomu došlo? Proč jsme na tom byli lépe než svět?
Je to prosté. Firmy prostě přenesly své zvýšené náklady na zákazníky. A tím zvyšovaly svůj zisk. Plus současně v mnoha případech nezvyšovaly platy svých zaměstnanců. A protože jejich prodejní ceny rostly rychleji než náklady, zbankrotovalo jich loni jen 659. Těch, které toto řešení nezvládly.
Firmy u nás tudíž na oné nešťastné inflaci naopak vydělaly. I když měly menší prodeje. A potvrzuje to i výše daní, které byly našimi firmami zaplaceny a které loni vzrostly o třetinu, na 201,7 miliardy korun.
Je ale jasné, že ne všechny firmy měly v tomto štěstí. Nejhůř dopadly firmy z Moravskoslezského kraje a ty z oboru doprava a skladování, a nejlépe dopadly naopak obory vzdělávání a zdravotní a sociální péče.
Ale tato situace tu zřejmě nebude napořád. Dá se očekávat, že zaměstnanci začnou požadovat vyšší mzdy a tím poklesnou marže mnoha firem, zejména těch zpracovatelských a energeticky náročných. A bude tedy hůř.