Když se podíváme na finanční situaci naší dospělé populace pohledem statistik, nemůže nás tato ani trochu nadchnout. Už po léta se nemalá část našinců vůbec nedokázala vypořádat se svou finanční situací, mnozí na tom byli tak špatně, že nedokázali žít ani pověstně z ruky do úst a končili v rukou exekutorů. A naše vlády se to snažily vesměs vyřešit v nejlepším případě všemožnými banalitami či zrůdnostmi, jako povinným uváděním dospělým často nic neříkajícího údaje RPSN nebo co nejvýhodnějšími osobními bankroty a oddlužováním těch, kdo do toho sami spadli.
A koronavirová pandemie a s ní související opatření už to jenom dorazila, kvůli problémům, jež s ní souvisely a souvisí, už propadli i mnozí z těch, kdo se sotva drželi nad vodou.
A jak mají z rodin takových lidí vzejít nová a lepší pokolení? Těžko, že? To je přece už na pohled nereálné.
A tak to vláda nakonec přehodila jako horký brambor na školy, jež ale byly v posledním roce více zavřené než normálně fungující. A jakýkoliv pokrok tak téměř zamrznul.
A kdo to tak dnes zachraňuje? Kdo se stará, aby se děti naučily vycházet s penězi? Paradoxně ti, jimž by mělo spíše vyhovovat nízké povědomí o nástrahách, jež se mohou ve finančních produktech ukrývat. Tedy banky.
Namísto aby banky šikovně formulovaly své smlouvy a odíraly své klienty, jak to jenom jde, podílejí se tyto na tom, aby aspoň z budoucí generace vzešlo něco lepšího. ČSOB provozuje aplikaci Filip – poznej svět peněz, pomocí níž se dá zábavnou formou poučit v záležitostech finanční gramotnosti, ambasadoři ČSOB také učí přímo na školách, jak se vyznat ve světě financí, ING banka letos spustila online hru pro děti Se lvem do světa peněz, bankovní asociace ČBA pak připravila spolu s Českou televizí například seriál Bankovkovi.
Banky tak zachraňují to, v čem selhávají ve více než polovině případů rodiny. V nichž se nejednou s dětmi o penězích ani nemluví. A pak není divu, že dopadáme my Češi tak, jak dopadáme.