Říká s u nás ledacos. Třeba že štěstí přeje připraveným. Nebo naopak že risk je zisk. Nebo že je-li štěstí unavené, sedne si i na vola. Ale také že jistota je jistota a jeden nikdy neví. A každý z nás se řídí podle toho, co mu právě nejspíše vyhovuje. Každopádně se dá ale předpokládat, že nám aspoň někdy v životě něco nevyjde. A když pak máme smůlu, oceníme skutečnost, že jsme proti svým problémům pojištění. Pokud tedy proti nim pojištění jsme.
Co se záležitostí pojištění týká, nemůžeme si určitě stěžovat na nedostatečnou nabídku. Pojistit se dá pomalu pro všechny případy a proti všemu, co nás jenom napadne. I proti tomu, co by nás třeba ani nenapadlo, kdybychom na takovou nabídku někde nenarazili. A tak pojištění využíváme. Třeba k potěše své, hlavně však k potěše pojišťoven. Které si vydělávají právě tím, že vybírají pojistné, přerozdělují ho mezi poškozené a současně se dostane dost i na ně. Jako tomu bylo například i v loňském roce.
A jak že to v loňském roce vypadalo? Pojišťovny na tom byly docela dobře a ve srovnání s předchozím rokem vybraly na pojistném o 7,1 procenta více, tedy konkrétně 168,5 miliardy korun. Přičemž rostlo jak životní, tak i neživotní pojištění. Úspěšnějším však bylo pojištění neživotní. Zatímco si životní pojištění meziročně polepšilo o 3,2 procenta a dosáhlo 51,37 miliardy korun, neživotní pojištění stouplo o 8,9 procenta, na 117,1 miliardy.
Loni jsme si tedy ve zvýšené míře pojišťovali především vozidla, zákonné i havarijní pojištění, o 7,5 procenta (na 25,97 miliardy korun) vzrostlo i podnikatelské pojištění, a poměrně úspěšně se vyvíjela situace i v otázkách majetkového a odpovědnostního pojištění.
A jestli je v něčem trend právě opačný, je to u smluv životního pojištění, jichž loni ubylo 1,3 procenta a těch platných tak zůstalo už ‚jen‘ 4,8 milionu.
Prostě chceme mít své jisté. Nebo aspoň relativně jisté. A jak vidno, jde nám spíš o majetek než o náš život.