Když přijde řeč na ekonomiku v rámci Evropské unie, zastáváme už od vstupu do ní nejednou dost rozporuplné názory. Jednou jsme rádi, když nám Evropská unie zrovna nějak pomáhá, a jindy jí zase nemůžeme přijít na jméno, to když po nás tato něco chce. A kdybych se vás tedy zeptal, zda je dobře, že v EU jsme, nebo ne, dočkal bych se možná i dost rozdílných odpovědí. Podle toho, jak o ní smýšlíte, a třeba i podle toho, co se tu zrovna děje a jak to na nás doléhá.
Jedno je ale jisté. A tím je skutečnost, že fakta zůstanou vždy fakty. A ta říkají, že je pro nás členství v Evropské unii spíše výhodou než nevýhodou.
Pokud se budeme bavit o naší ekonomice, pak je pro nás jednoznačným přínosem to, že jsme získali svým vstupem do EU přístup na eurounijní trhy. A to pro nás znamená významný nárůst exportních možností. A jestli naši podnikatelé Evropské unii něco vyčítají, je to hlavně přehnaná byrokracie a někdy také problematická evropská dotační politika. Podle ředitele Sekce mezinárodních vztahů Svazu průmyslu a dopravy Lukáše Martina jsme prostě ekonomicky závislí na exportu, který tvoří osmdesát procent našeho hrubého domácího produktu, a Evropská unie je odběratelem více než pětaosmdesáti procent našeho exportu. A to snad mluví za vše.
Nespornou předností je i otevřený Evropský hospodářský prostor, kde využíváme volný pohyb zboží, služeb, lidí a peněz, negativem je tu naopak fakt, že se dotační systém výrazně negativně podepsal na tržním prostředí.
Dobré je to, že nám členství v EU umožňuje rychlejší přibližování se ekonomické úrovni západní Evropy, špatné je pak to, že naše produktivita práce dosud není taková, abychom se vyrovnali západním zemím a tudíž ani naše mzdy nedosahují toho, co je běžné u našich bezprostředních západních sousedů.
Takže jsou tu i výhody, i nevýhody. A je jenom na každém z nás, jak na tuto realitu nahlíží.