Jak praví už odedávna jistá moudrost, historie se opakuje. A byť se tak děje nejednou pod rouškou, dá se v podstatě říci, že kus pravdy na tom je. A to když se zamyslíme nad tím, co nás postihlo třeba v posledním řádově století.
Jenom si to vlastně uvědomte!
Nejprve u nás stejně jako leckde jinde platilo, že je každý svého štěstí strůjcem a že si musí svou prací vydělat na živobytí. Lidé tak pracovali, aby měli nejednou doslova aspoň na chléb svůj vezdejší, protože věděli, že bez práce nejsou koláče. Čímž mám momentálně na mysli doby, které už pamatuje jenom naše nejstarší generace.
Pak přišla doba, kdy se dokonce pracovat muselo. Akorát že se nejednou prostě zase až tak moc nebo třeba také vůbec nepracovalo. Čímž mám na mysli dobu reálného socialismu, již pamatuje docela dost našinců, a to nejen těch nejstarších, ale vlastně i takzvaná střední generace.
Pak se sametově otočilo kormidlem dějin a historie se počala opakovat. Zase převládl názor, že se má stát každý svého štěstí strůjcem, že se má skutečně pracovat a tím si vydělávat. Zase nastala doba, kdy se nemělo platit jenom za to, že se člověk milostivě uráčí dostavit na pracoviště, protože je to povinné. Tuto dobu už pamatuje podstatná většina obyvatel této země, většina z nás v ní prožila třeba i celý život nebo aspoň jeho podstatnou část.
A dnes? Dnes už se zdá, že se to vlastně svým způsobem zase obrací. Ti, kdo si vydělávají, opět platí víc a víc na odvodech, aby ti, kdo nepracují, měli z čeho žít, ti, kdo si doma v paneláku nezatopí, stejně musí povinně platit přinejmenším osmdesát procent průměru platby za topení, aby se sousedé necítili poškozeni… A vlastně platí i to, že by se mělo nezbytně pracovat. Ale přesto se nejednou nepracuje. Jenom na rozdíl od socialistické minulosti ne proto, že je to tak mocnými tolerováno, ale že je to těmito v podstatě zaviněno. Z vůle mocných nemají ani ti, kdo by chtěli pracovat, podmínky k tomu, aby se tomu věnovali. A tak se třeba podle oficiální informace propadly loni tržby gastro podniků o 63 miliard korun. A nadále se to ignoruje. Vždyť on to z daní nebo na státní dluh někdo zaplatí. Jako za reálného socialismu.
A nezbývá než doufat, že se snad časem zase bude opakovat historie. Ta rozumnější část historie.