Jak na investování?

S penězi je život snadný, ale zároveň i nesnadný. Peníze totiž lidskou existenci usnadňují, jenže zároveň i přinášejí nejednu možnou komplikaci. A tak je všichni chceme mít. Jenže když je máme, někdy si také zoufáme a nevíme, co si s nimi počít. Čímž nemyslím, že bychom je snad nedokázali utratit. Ono totiž u peněz nejde jenom o utrácení. Peníze by se měly v určité rozumné míře i spořit, aby se člověk vyhnul případnému riziku jejich nedostatku, a to může mít své stinné stránky i tehdy, když je z čeho spořit.

Problémem je při spoření nejen to, jak peníze postačující k ušetření sehnat, jak si zajistit větší příjem, než je ten, který vynakládáme za své existenční potřeby. Problémem je i to, co s nimi dělat poté, co nám konečně zbydou. I když se totiž po dlouhé době konečně zase začíná zdát, že některé finanční instituce mají zájem i o vklady drobných střadatelů, který pominul poté, co do nich napumpovala neskutečné množství státních peněz sociálně demokratická vláda, není onen zájem takový, abychom se my vkladatelé dočkali úroků alespoň relativně pokrývajících ztráty způsobované inflací. A jak už dnes vědí snad i slepí a hluší, vzrostla nám inflace víc než citelně a ani v nadcházejícím období tomu nemá být jinak.

Držet peníze na běžných účtech se tedy rozhodně nevyplácí. Na tom střadatelé jedině prodělají, nikdy v budoucnu už si za takové peníze nenakoupí tolik, jako ve chvíli jejich získání.

Prý musíme takové peníze dobře investovat, abychom se před inflací uchránili. Což se snadno řekne, jenže jenom těžko splní. Protože co obyčejný člověk ví o investování? Leda to, co mu někdo namluví, co mu poradí někdo vypadající jako osoba poměrů v ekonomice znalá. A i opravdoví znalci se tu mýlí, o těch, kteří si na ně jenom hrají, ani nemluvě. A když se člověk odhodlá k nesprávné investici, může o svůj vklad přijít, protože se jeho návratnost nezaručuje.

Takže je na nás, abychom si našli způsob investování. V tom nám nikdo stoprocentní dobrou radu nedá.