Pokud si chce někdo vzít půjčku, nebrání mu v tom skoro nic. Záleží vlastně jenom na tom, jaké jsou předpoklady takového zájemce k jejímu získání a jaké jsou na druhé straně požadavky poskytovatele toho kterého finančního produktu. Přičemž si musí zájmy obou stran vyhovovat, má-li dojít k uzavření smlouvy a poskytnutí takové forma pomoci.
S půjčkami tak souvisí celá dlouhá řada pojmů. Je toho tolik, že by se to do jediného článku ani zdaleka nevešlo. A proto se tu omezme jenom na něco málo z této problematiky, aspoň na to nejpodstatnější.
Uchazeč je tu v první řadě povinen poskytovateli prokázat svoji schopnost splácet půjčené prostředky. Což je logické a je to pravidlem u každého solidního poskytovatele. Výjimku by mohli tvořit snad jedině lichváři, kteří žádají přemrštěné úroky a tyto vymáhají klidně i nezákonnými metodami, či poskytovatelé půjček krytých nějakou zástavou, jíž by se poskytovatel odškodnil v případě nesplácení.
Dále je obvyklé, že je půjčka poskytována na dohodnutou dobu splácení, během níž musí být vše dohodnuté opět vráceno.
Půjčky jsou provázeny úroky a někdy i různými poplatky, o něž se půjčená částka navyšuje. V tomto ohledu pak hraje velkou úlohu údaj zvaný RPSN, jenž udává procentuální výši toho, co dlužník celkově zaplatí navíc.
Nejednou je u půjček vyžadován i spoludlužník či ručitel, jenž skýtá poskytovateli záruku, že uhradí to, co by případně neuhradil ten, kdo si půjčku bere. A není to rozhodně jen formální funkce, každý by si tudíž měl dobře rozmyslet, zda a za koho ‚dá ruku do ohně‘.
Půjčky jsou poskytovány někdy čistě účelově a někdy naopak bez podmínek. Což má vliv na to, na co mohou být půjčené peníze použity.
A mělo by být pravidlem brát si půjčky pouze na věci, jež jsou skutečně nezbytné nebo jež se vyplatí v budoucnu. Protože zatěžují budoucí rozpočet dlužníka a tento by je tak neměl jen tak rozfofrovat v duchu hesla ‚po nás potopa‘. Půjčky na hlouposti jsou totiž jednou z nejjistějších cest vedoucích nejednou do pomyslných horoucích pekel.