Na konci třetího čtvrtletí loňského roku jsme na tom my Češi byli po finanční stránce zjevně docela dobře. A to bylo k vzteku. Že to nejde dohromady? Ale to víte, že to dohromady jde. Byli jsme na tom dobře, protože jsme měli docela velké úspory, a byli jsme na tom současně i nezáviděníhodně proto, že čím více úspor někdo z nás měl, tím více na nich prodělával. A dodnes prodělává.
Mít dnes peníze je totiž sice stejně jako kdykoliv jindy dobré, protože se bez nich ani dnes neobejdeme, ba jsou nám v dnešní době dokonce více potřeba než v jiných, lepších časech, jenže současně nám je znehodnocuje dlouho nevídaná inflace, která nás už delší dobu provází. A která znamená, že je všechno pořád dražší a dražší.
Na konci zmíněného třetího čtvrtletí loňského roku tak měli našinci v bankách 3,3 bilionu korun, z toho dva a půl bilionu na netermínových vkladech. A jedni tak prodělávali víc, kdežto jiní míň. Ale prodělávali jsme na tom všichni. Protože ti, kdo měli spořicí účty, sice nějaký ten trochu vylepšený úrok dostávali, jenže současně museli plnit i určité podmínky, které je pro změnu mohly zatěžovat, jako jsou třeba větší vložená suma, povinné platby platební kartou, investování a podobně, ti, kdo vsadili na termínované vklady, si sice polepšili i bez podobných podmínek, ale pro změnu museli akceptovat, že se ke svým penězům po určitou dobu nedostanou nebo bude předčasný výběr sankcionován, a ti s běžnými účty sice byli neomezovaní, ale vesměs nedostali žádný nebo skoro žádný úrok.
A polepšili si tedy aspoň ti, kdo vsadili na penzijní fondy? Tak to ani náhodou. Tam sice leželo 574 miliardy korun, ovšem staré fondy, jež se nesměly dostat do mínusu, nevynášely prakticky nic, a nové fondy, jež už mohou i prodělávat, také prodělávaly.
A tak ti spořící z našich řad prodělali kvůli poklesu reálné hodnoty svých úspor meziročně asi 483 miliard korun.
A tak jsou mezi námi chudáci, kteří jsou chudí, a chudáci, kteří jsou tu více a tu méně bohatí. Prozatím. Protože inflace trvá a kdo ví, co zbude z našich úspor do budoucna.