Zahraniční obchod je ve své podstatě velice podobný klasickému obchodování, jaké známe všichni z každodenního života. Pouze jsou tu prodávající a kupující v různých zemích, což činí tento obchod specifickým.
Podstatou zahraničního obchodu je tedy export a import, česky řečeno vývoz a dovoz.
Pokud je řeč o exportu, jedná se o vyvážení určitého zboží či služeb do ciziny s cílem získat za toto odpovídající zahraniční kapitál, import je naopak dovoz zboží nebo služeb ze zahraničí, což je provázeno odlivem kapitálu.
Export může být přímý, tedy spočívající v tom, že je mezi domácím výrobcem a zahraničním odběratelem bezprostřední obchodní vztah, nebo nepřímý, kdy jsou obchodní transakce mezi nabízející a poptávající stranou realizován za pomoci nějakého prostředníka, jenž na domácím trhu nakupuje a na zahraničním prodává, a to s cílem získat za toto zprostředkování určitou marži alias zisk.
Zvláštní kapitolou je tu i reexport, tedy vývoz zboží a služeb, jež byly původně do země importovány. Což může znamenat, že je s daným zbožím obchodováno, aniž by toto fakticky vstoupilo do země reexportéra, nebo je toto zboží do země reexportéra nejprve dovezeno a následně opět vyvezeno, což se obvykle praktikuje v obchodu mezi zeměmi, jež nemají dostatečně vhodné vztahy, jež by umožňovaly bezprostřední obchodování.
Rovněž import pak může být přímý nebo nepřímý, s obdobnými charakteristikami jako u výše zmíněného exportu.
Každý z výše uvedených typů má své přednosti i nedostatky, jejichž podstata souvisí s potřebou jazykových a obchodních znalostí, jež takové transakce provázívají, tedy s potřebou mít adekvátně kvalifikované zaměstnance. Protože v mezinárodním obchodu může být celá řada komplikací, třeba s uzavíráním kupních smluv, s dodacími podmínkami, realizací transakcí a někdy i dalšími záležitostmi jako potřeba různých osvědčení, technické dokumentace, návodů k obsluze, záručních listů, faktur či možností platby.
Ale navzdory komplikacím tento obchod vzkvétá. A každý spotřebitel jistě chápe, proč.