Je dobře známo, že když jsme se po sametové revoluci otevřeli světu, stali jsme se ‚chudými příbuznými‘ západní Evropy. Za železnou oponou jsme si po víc než čtyři desetiletí postupně pokřivovali a likvidovali svoji ekonomiku, a když jsme pak viděli, jak daleko nám svět utekl, bylo už dost pozdě. Najednou jsme zažili šok i závist.

Jak jenom jsme záviděli Západu, který měl své konvertibilní měny a na naše poměry vysoké platy, skvělá auta a nejrůznější techniku, upravená města a spoustu dalších vymožeností! A jak jenom jsme záviděli oněm cizincům z vyspělejší části Evropy, co si u nás mohli se svými příjmy všechno dovolit, zatímco my jsme u nich byli za žebráky!

Strašně jsme to tehdy chtěli změnit v náš prospěch. Tolik jsme toužili po tom, abychom ty vyspělejší státy dohnali. A kdybychom na to tehdy byli sami, kdo ví, kde bychom dnes byli. Ale naštěstí jsme na to sami nebyli. Naštěstí nás ti ze západu nenechali na holičkách s tím, že je každý svého štěstí strůjcem. Sice to trvalo, ale nakonec jsme se dostali do onoho elitního klubu zvaného Evropská unie. A od té doby jsme sice museli přispívat do společné kasy, ale na oplátku jsme toho z ní dostávali daleko více, než kolik jsme sem odevzdávali. A ekonomická pomoc ze strany Evropské unie trvá dodnes, do doby, kdy už jsme přece jenom o poznání dál než tehdy.

V letech 2007 až 2023 tak dostaly třeba české kraje od EU finanční podporu v hodnotě 1,26 bilionu korun. Nejvíce z toho dostal Středočeský kraj, a to skoro 156,9 miliardy korun, a dále kraje Jihomoravský a Moravskoslezský, nejméně se pak dostalo na kraj Karlovarský a Liberecký, kde EU podporovala hlavně dopravní infrastrukturu. Dále jsme dostali 486,6 miliardy korun na rozvoj regionů, kde šlo třeba o programy zabývající se rozvojem venkova, revitalizací brownfieldů a podporou menších obcí. A až více než čtvrtina financí určených na regionální rozvoj mohla jít na stavbu a rekonstrukce silnic druhé a třetí třídy nebo na stavbu vlakových nádraží.

Prostě jsme si vstupem do EU docela pomohli. A buďme rádi, že v ní jsme.