Dluhopisy jsou cenné papíry vydávané v dnešní době především státem, některým z územních samosprávných celků či obchodní korporací, ale klidně i kteroukoliv fyzickou osobou. Takovýto cenný papír může být vydán a veřejně nabízen, pokud je jeho prospekt schválen Českou národní bankou nebo od této dostane výjimku, bez těchto náležitostí pak může být nabízen toliko neveřejně.
Dluhopisy lze dnes vydávat na řad nebo doručitele nebo v podobě zaknihovaných cenných papírů a tyto slouží coby uznání práva na splacení určité dlužné částky a eventuálně i výnosů a dalších náležitostí.
Vydavatel dluhopisu tak získává prostředky bez nutnosti vzít si někde půjčku a jeho věřiteli se stávají držitelé vydaných dluhopisů.
Dluhopisy lze rozdělovat podle několika kritérií. Zpravidla podle vydavatele, rizikovosti, doby splatnosti, typu úročení a s nimi spojených správ.
Co se vydavatele týká:
Státní dluhopisy jsou logicky vydávány státem, u nás tedy ministerstvem financí, a úroky jsou vypláceny Českou národní bankou. Tyto dluhopisy mají výhodu ve své bezpečnosti a nízké míře rizika a slouží hlavně k investování do infrastruktury nebo ke splácení státního dluhu.
Komunální dluhopisy jsou vydávány územně samosprávnými celky a k jejich vydání je nezbytný souhlas ministerstva financí. Tyto jsou investorům spláceny z vybraných daní nebo z výnosů z konkrétních projektů.
Korporátní (podnikové) dluhopisy se vydávají obchodními korporacemi a jejich podstatou je snaha získat kapitál pro určitou činnost. Tyto dluhopisy jsou různě rizikové a od rizika, jež je s nimi spojeno, se odvíjejí i nabízené úroky.
Bankovní dluhopisy jsou vydávány finančními ústavy a bývají obdobné jako dluhopisy korporátní.
A pokladniční poukázky jsou pouze krátkodobými dluhopisy, které slouží vydavateli, státu, územně správnímu celku nebo bance, ke krátkodobému pokrytí nedostatku hotovosti. Tyto nebývají rizikové, a proto se u nich nedá počítat se žádným mimořádně vysokým zhodnocením.