Na peníze už se dnes spoléháme v přemnoha ohledech. Nedokážeme se bez nich snad ani obejít a placení těmito stejně jako jejich spoření už je pro nás samozřejmostí. Když je to třeba vezmeme peníze, zaplatíme a je to. A už ani neuvažujeme o tom, co že to vlastně děláme a jak je možné, že to funguje. Kdybychom se nad tím totiž zamysleli, možná bychom přinejmenším zapochybovali. Peněz bychom se pak sice nezřekli, protože se bez nich nedá v současné společnosti normálně fungovat, ale přesto bychom byli určitě nahlodáni přinejmenším malým červíkem pochybností.
Bereme jako běžný úkaz, že můžeme mít prakticky cokoliv, když za to zaplatíme. Protože si kdokoliv rád vezme naše peníze a poslouží nám za ně. Jenže činí tak dotyčný dobře? Je to rozumné jednání? To už je sporné.
Peníze totiž nejsou ničím jiným než papírky či kousky kovu. A dalo by se tak lehce zpochybnit, zda tyto mají skutečně takovou hodnotu, jež je jim připisována. Zejména když za podobný kov nedostaneme ve sběrně druhotných surovin skoro nic a materiál, ze kterého jsou vyrobené bankovky, se snad nikde ani nevykupuje. Z tohoto úhlu pohledu nemají peníze vlastně žádnou hodnotu. Mince jsou dokonce nehodnotnější. než dejme tomu nějaké kovové podložky či šroubky, jež mají aspoň určité využití, a totéž platí i pro srovnání tuhých bankovek a hebkého toaletního papíru.
Finanční prostředky jsou ceněné vlastně jenom proto, že se zrovna jim důvěřuje. Jenže čemu tu vlastně důvěřujeme? Kdo tu ručí za to, že za peníze vždy dostaneme to, co očekáváme? V zásadě jenom naše národní banka a vláda. Což je možná dostačující, ale přesto žádná sláva. Protože co vy víte o práci a fungování ČNB? A jaký je váš názor na práci našich vlád? Když se nad tím zamyslíme, při důvěře ve zmíněné instituce, kterou máme, bychom určitě neměli dát ruku do ohně ani za takové produkty, jako jsou peníze.
Ale přesto penězům věříme. Byť neznámo vlastně proč.