Chcete si spořit?

Za nejrozumnější z našinců lze dnes jednoznačně považovat ty, kdo nejenom utrácejí, ale také si část ze svých příjmů spoří. Jakkoliv totiž politici posledních dvou vlád hlásali a hlásají, že se coby společnost propracujeme k blahobytu utrácením, nelze to považovat za šťastné řešení. Jistě, kdyby dnes všichni, kdo mají nějaké příjmy, tyto obratem ruky utráceli za cokoliv, obchody by se hýbaly jedna báseň, ovšem každý z těch zbytečně utrácejících by byl ohrožen, co se jeho budoucnosti týká. A sice proto, že žijeme v kapitalistické společnosti, v níž nikdo nemá nikdy své jisté. A ten, kdo by si v časech hojnosti nevytvořil rezervy, by tak mohl hořce zaplakat, až by se jednoho dne dařit přestalo. A ono je vskutku hodně variant toho, co a jak se může pokazit.

Spořit si na horší časy je tedy rozumné. A to i v případě, že se zrovna nezdá, že by někdy mohlo být hůř. Protože nikdo nemá křišťálovou věšteckou kouli a nikdo tak neví, co přinesou příští dny, týdny, měsíce a roky. I kdyby mělo jít jenom o relativně malé částky, i ty mohou být jednoho dne zásadního významu, i ty mohou člověka spasit v časech utahování si opasku.

Ten, kdo spoří, je tedy moudrým člověkem. A nejmoudřejšími z těch moudrých jsou ti, kdo si peníze nejenom odkládají, ale také se starají o to, aby tyto neztrácely svoji hodnotu nebo aby jejich reálná hodnota alespoň klesala co nejméně. Protože je skutečností, že kvůli inflaci mají peníze stále nižší skutečnou hodnotu, a ten, kdo si dnes našetří nějakou částku, nemůže počítat s tím, že si jednou za tytéž peníze koupí stejné množství zboží či zaplatí identické služby.

Spořit se tedy musí umět. Chce to nad tím uvažovat a volit, do čeho své prostředky vložit. Protože jsou tu možnosti, jež zaručují stejně vysoké úspory, ovšem kvůli nízkému úročení znehodnocované, a jsou tu i nabídky výnosnější, ale i rizikovější, u nichž někdy hrozí, že člověk přijde i o to, co si uloží. A v tom vám přeji šťastnou volbu.