Ať už nás práce baví víc nebo míň, případně ať už nás práce baví nebo ne, obvykle ji vykonáváme. Někam docházíme a děláme tam to, za co jsou nám zaměstnavatelé ochotni dát ony nepostradatelné peníze.
Ovšem práce, jak už jsem naznačil, není vždycky jenom radost z toho, že uděláme něco prospěšné a za to dostaneme peníze, za které si žijeme. Zaměstnání je často i zdrojem stresu, nervozity, obav a dalších nepříjemností. Protože i v té nejlepší profesi se někdy najde něco, co nás může znervózňovat nebo co nám není právě po chuti.
A co prý naše lidi trápí v zaměstnání nejvíce? Docela pochopitelně se tu obáváme hlavně toho, že si nevyděláme dost na to, abychom s takovými příjmy v životě obstáli. Ale není to jenom to. Často se na našem vztahu k práci a pocitu z ní podepisují tlak a stres, zhoršená pracovní atmosféra, riziko nepříznivých dopadů reorganizace, méně benefitů a dalších výhod, růst pracovního zatížení nebo naopak nedostatek práce, zhoršení vztahů na pracovišti, obavy z neschopnosti svou práci zvládnout, složitost nových zaváděných technologií i riziko ztráty svého zaměstnání.
Je toho docela dost, co se nám na naší práci nelíbí nebo nemusí líbit, že? Ale shodneme se, že tak už to bohužel je. A protože tu jde o peníze, bojíme se logicky hlavně o ně. Kdybychom nebyli za práci honorováni, bylo by to nepodstatné téma, ale protože nás práce živí, bojí se nedostatečných výplat řádově třetina z našich zaměstnanců. A jenom mladí zaměstnanci ve věku do šestadvaceti let naopak věří v to, že dostanou namísto poklesu mzdy přidáno. A protože je pro nás práce nezbytností, bojíme se hodně tlaku a stresu, které by nám mohly udělat z pobytu na pracovišti i učiněné peklo.
A co by chtěli zaměstnanci ve své práci především zlepšit? Zájem mají pochopitelně hlavně o větší mzdy, ale roste i význam benefitů souvisejících s odpočinkem a zdravím a příspěvků na stravování. A dobře je tam, kde se jim hlavně v tomto vyhoví.