V České republice se potýká nemálo lidí s problémy s bydlením. A zatímco za minulého režimu bylo většinou problémem to, že byty nebyly, byly v neobyvatelném stavu nebo si je jejich majitelé schovávali pro vlivné známosti, dnes už byty jsou, ale jejich majitelé je prostě často nechtějí nikomu pronajmout.
Je jasné, že když někdo byt vlastní, ale nevyužívá ho ani nepronajímá, tratí na tom. Ale přesto je to pro mnohé majitele nemovitostí ta nejlepší volba, jakou si umí představit. Kdyby své soukromé byty prodali, přišli by o do nich investovaný majetek, který vzhledem k vývoji cen na trhu nemovitostí roste, a kdyby volné byty aspoň pronajali, riskovali by. Protože je už známa celá řada případů, kdy byly s nájemníky jenom problémy. Nastěhovali se, ale neplatili nájem, odmítali se vystěhovat, a nakonec onu nemovitost opustili až poté, co ji zdevastovali. A je jasné, že když majitel bytu někdy něco podobné zažil, už se do dalšího pronajímání nehrne. A někdo to nezažil, ale nechce to ani teoreticky riskovat.
Takže máme nebydlící lidi a volné byty. A jak to dát dohromady? Naše vláda má nápad. Chystá zákon, podle kterého budou mít pronajímatelé bytů státem zaručeno, že jim budou nahrazeny všechny škody, které nájemníci případně napáchají. Stát má v takovém případě zaplatit neuhrazené nájmy, financovat odstranění škod na majetku a podobně, a to prostřednictvím obcí, jež na to dostanou od státu peníze, pravděpodobně 227 milionů korun ročně. Plus se počítá s tím, že poradenství a další s tímto zákonem související záležitosti vyjdou na asi jednu a půl miliardy ročně.
Má se tím řešit nedostatek sociálních bytů a bezdomovectví. Protože když budou mít majitelé bytů garanci, že jim stát nahradí nájemníky napáchané škody, spíše se rozhodnou své byty pronajmout. A ročně by se díky tomu mohly uvolnit řádově tři tisíce soukromých a obecních bytů.
Ministerstva pro místní rozvoj to možná myslí dobře. Ale věru nevím, kdo tomuto státu uvěří, že mu dá zničený byt do pořádku a zaplatí všechny újmy. Víme přece dávno svoje.