Nový rok byl pro leckoho z našinců důvodem k radosti i neradosti zároveň. Radosti proto, že se někteří z nás dočkali přidání na platu, neradosti proto, že se tak stalo kvůli poklesu reálné hodnoty peněz a vesměs si tím tedy nikdo nepolepšil. Nebo si sice polepšil, ale vesměs nijak zásadně. Ceny všude kolem nás prostě vzrostly tempem, jaké už hodně dlouho nepamatujeme, a tak stát musel některým kategoriím svých zaměstnanců finančně přilepšit, aby tito nešli o pověstné žebrácké holi nebo se na práci pro stát jednoduše nevykašlali a nešli dělat něco jiného, výnosnějšího.
Tarifní platy se tak o něco vylepšily vojákům, policistům a hasičům, dále celníkům a zaměstnancům vězeňské služby. A jak už tomu tak bývá, samozřejmě i politikům. Kteří jsou u nás zřejmě největšími chudáky, soudě podle toho, kolik a jak často dostávají přidáno právě oni.
Policisté, celníci, příslušníci vězeňské služby a hasiči si polepšili na tarifech o deset, respektive sedmnáct procent. A co to pro ně znamenalo v praxi? Například to, že příslušníci bezpečnostních sborů s kratším než tříletým služebním poměrem mají základní plat přes třiadvacet tisíc a ti s nejdelší praxí až 46.460 Kč. Vojíni si pak polepšili o skoro sedm a vyšší šarže o deset procent.
Polepšili si i zaměstnanci úřadů práce, to kvůli pracovnímu přetížení, kteří navíc dostanou i až dva a půl tisíce na zvláštním příplatku kvůli zátěži a potenciálně hrozícímu ohrožení při práci.
A oni nebozí politici? Ti si polepšili o pouhé desetitisíce, ti bez funkce na 102.400 korun měsíčně s až dvaasedmdesáti tisíci paušálu na stravu, dopravu a reprezentaci. Aby měli za co jíst a co na sebe, případně za co se vozit. Na což ostatní státní zaměstnanci, třeba učitelé, úředníci, kulturní a sociální pracovníci nebo zdravotníci pochopitelně při svých enormních platech mají a dostanou tak v nejlepším případě nějaké odměny.
Prostě se stát stará, aby se jeho ovečky měly dobře. Hlavně některé.