Česká národní banka je takovou jakousi specifickou bankou. Spravuje sice peníze, a to dokonce peníze nás všech, ale na rozdíl od bank ostatních jí nejde (jenom) o vytváření zisku. A tím je unikátní. Ona má totiž na starost něco jiného. A tím je měnová politika, péče o finanční stabilitu naší země, vydávání bankovek a mincí, řízení peněžního oběhu, platební styk, zúčtování bank a dohled nad takovými záležitostmi, jako jsou bankovní sektor, kapitálový trh, pojišťovnictví, penzijní připojištění, družstevní záložny a instituce elektronických peněz a devizový trh.
To znamená, že je ČNB bankou ze všech bank nejvyšší. Má pravomoci a úlohy, jaké žádná další banka nemá. A jde určitě o úkoly, které nelze brát na lehkou váhu. Protože i ve zmíněných ohledech musí ekonomika státu fungovat. Je třeba, aby někdo zajistil, že nám nebudou finanční prostředky neúměrně přebývat ani chybět, je třeba hlídat komerční banky, aby nedělaly psí kusy, potřebujeme zabránit enormním výkyvům hodnoty měny atd. A to by bez zásahů centrální banky jednoduše nešlo. To by žádná jiná instituce nedokázala kompenzovat.
A co nás může letos na činnosti České národní banky těšit? Třeba i to, že dosáhla loni zisku ve výši přesahující pětapadesát miliard korun. K tomuto dobrému výsledku jí pomohl růst cen finančních aktiv stejně jako oslabení naší měny na konci loňského roku. Správa devizových rezerv vynesla loni ČNB 207 miliard korun, kurzový zisk slabší koruny dosáhl osmatřiceti miliard korun a pozitivní byl i vliv poklesu zaměstnanců.
A co na činnosti ČNB v loňském roce a na jejích ekonomických výsledcích potěšující není? Hlavně to, že si jich my lidé neužijeme. Budou použity k zaplacení aspoň části kumulované ztráty z minulých let, která dělala v roce 2022 411,9 miliardy korun. Protože ČNB není schopná vytvářet dlouhodobější zisk. A ani ho dosahovat nemusí. Zachraňuje totiž často to, co pokazí naši ekonomicky neumětelští politici.