I když nás komunisti kdysi strašili tím, jak těžce se žije v kapitalistické společnosti vykořisťovaným lidem a především bezprizorným nezaměstnaným, mohl se kdekdo z našinců za posledních řádově pětatřicet let přesvědčit o tom, že svět není černobílý. A že se tedy ani nezaměstnaným nemusí dařit špatně a ti, kdo práci hledají, vesměs nějakou také najdou. Pokud ji tedy vážně hledají a nehrají si jenom na její hledání.
Když na to přijde, neměli jsme od polistopadového nástupu kapitalismu nikdy katastrofální nezaměstnanost, a i příjmy tu byly a jsou poměrně rovnostářské a sociální systém tak štědrý, že tu není nikdo z našinců rozhodně automaticky odsouzen k bezprizornosti a umírání hlady.
Za poslední rok u nás sice poněkud poklesl počet volných pracovních míst, ale registrovaná nezaměstnanost tu přesto není a nebude problémem, byť je útlum patrný i v průmyslu, i ve službách. Po celý letošní rok by se měla udržet pod čtyřprocentní hranicí. Zaregistrovaných zájemců o práci je sice víc než pracovních míst, ale to ještě nezačaly sezonní práce, které nezaměstnanost tradičně snižují. A neočekává se žádné masovější propouštění zaměstnanců; naopak mnohé firmy počítají s ekonomickým oživením v průběhu letošního roku.
Letos v únoru na tom byl po stránce nezaměstnanosti nejhůř Ústecký kraj se šesti procenty nezaměstnaných, jeho protipólem pak byla Praha s 2,9 procenta, z okresů na tom byla nejhůř Karviná s osmi a nejlépe Praha-východ s jedním a půl procentem nezaměstnaných.
A že by byli v nezáviděníhodné pozici ti, kdo nemají atraktivní vzdělání? Ale kdeže. Tři čtvrtiny volných pracovních míst byly určené pro lidi se základním či nižším vzděláním, často i pro cizince.
Kvůli péči o rodinu jsou nezaměstnanými častěji ženy, ovšem rozdíl mezi nimi a muži zase není až tak propastný.
A vzhledem k tomu, kolikrát u nás musí zaměstnavatelé angažovat cizince, aby svá pracovní místa dokázali obsadit, se dá říci, že kdo u nás chce pracovat, práci najde. Ale kdekdo o ni zjevně nestojí. Kvůli lenosti a štědrosti sociálního systému.