Říkává se, že peníze nesmrdí. A je to vlastně do značné míry pravda, a to i v přeneseném smyslu slova. Když se někdo dostane k penězům, často se nezajímá, odkud tyto pocházejí a co dobré nebo špatné za nimi vězí, a když někdo peníze potřebuje, také často přimhouří oko nad jejich původem, který nemusí být vždy košer.
Ale jsou případy, kdy se přece jenom hledí i na to, odkud peníze pocházejí a komu a na co jsou určené. Protože ne všichni, kdo peníze využívají, mají zrovna kladně přijímanou profesi a nejlepší pověst. A tak jsou zkrátka situace, kdy banky někomu jen nerady půjčují peníze, případně ho dokonce odmítají. A to i když nic nenasvědčuje tomu, že by se jim poskytnuté úvěry nevrátily.
Vezměme si třeba takový český zbrojařský průmysl. Ten si na sebe dokáže dlouhodobě slušně vydělat a zejména ze současné války na Ukrajině by se dalo docela dobře profitovat. Ale přesto mu prý naše a zejména zahraniční banky nejednou nechtějí půjčky poskytovat. V tomto ohledu se prý sice naše banky v letošním roce poněkud umoudřily a jejich ochota poskytovat úvěry zbrojařským firmám vzrostla, zřejmě díky tlaku politiků na naše banky, ale stále to prý ještě není dokonalé. Problémy bývají s náročností a zdlouhavostí zahraničních plateb, bývá dost komplikované získat půjčky, garance nebo pojištění, a některé z bank dokonce nefinancovaly zbrojařský sektor už před rusko-ukrajinskou válkou a nyní jen pozvolna mění svůj přístup.
Zbrojaři u nás tedy mohou počítat s podporou některých svých projektů od ČSOB, Komerční banka poskytla zbrojnímu průmyslu doposud jedenáct miliard korun, UniCredit Bank se zajímá o to, kam jí podporované firmy co vyvážejí a nepodporuje konfliktní nebo jinak nebezpečné země, a co se České spořitelny týká, ta české zbrojovky sice dlouhodobě podporuje, ale i ona usiluje o to, aby to, co financuje, neskončilo u ruských vojáků nebo jiných teroristických skupin.
Peníze prostě nesmrdí, ale přesto nejsou vždy tím hlavním. Někdy je pověst přednější. A třeba ani není divu.