Vzít si hypotéku na bydlení může být někdy jediné řešení vlastního bydlení, které u lidí připadá v úvahu. Je tu mnoho těch, kteří by tak velké peníze, jaké jsou na koupi nemovitosti potřeba, nedali pomalu nikdy dohromady, a těm pak může přijít podobná půjčka vhod. Protože se formou hypotéky seženou velké peníze na koupi nemovitosti záhy a pak stačí je splatit. Přičemž už nehrozí, že by vysněné nemovitosti během splácení podražovaly, což obvykle komplikuje život těm, kteří na ně chtějí našetřit.
Ale vzít si někde hypotéku není hračka. Nemůže být. Protože jde o velký kredit, a tak velké peníze se jen tak někomu nepůjčují. Ty může mít jedině ten, kdo jejich vrácení náležitě zaručí. A tak se často složitě řeší, jak zvládnout záruky, aby se člověk k takovým penězům dostal. A co se tu dá vymyslet?
- Lze vsadit třeba na mezigenerační bydlení, u kterého bydlí více rodinných generací v jediném domě a tím stoupá počet těch, kteří mohou za hypotéku na koupi takového objektu ručit.
- Lze si sehnat i pouhé spoluručitele, kteří tu nebudou ani bydlet, ale jen poskytnou dodatečnou záruku splácení. Může jít o rodinné příslušníky, ale také nemusí, samozřejmě. Stačí třeba někdo, kdo by tu dal do zástavy svoji další nemovitost.
- Jako záruku lze použít kromě nemovitosti třeba i úvěr od stavební spořitelny, to ale jen někdy, tehdy, když je žadatel bonitní, tedy schopný splácet půjčené peníze.
- Lze si vybrat levnější nemovitost, na kterou člověk dosáhne i s nižší, a tedy snáze získatelnou hypotékou.
- Nemovitost lze pak pořídit levněji ale i s příspěvkem od státu v rámci Nové zelené úsporám.
A když všechno selže a člověk nemá aspoň požadovaných dvacet procent peněz potřebných pro koupi zvolené nemovitosti v podobě finančních prostředků nebo další nemovitosti vhodné k zástavě? Nebo když nemá dost vysoký roční příjem a poměr mezi výší měsíčních splátek dluhu k čistému měsíčnímu příjmu žadatele není takový, jak je stanoveno? I pak se dá uspět. Až si takový člověk najde lépe placenou práci nebo si našetří. Nebo sežene dalšího ručitele.