Pokud něco potřebujeme a musíme si to od někoho koupit, potřebujeme pochopitelně peníze, jimiž bychom za to tomu prodávajícímu zaplatili. Jinak to totiž obvykle nefunguje. A když máme platit, potřebujeme takové finanční prostředky, jimiž platit lze. Tedy akceptované platné bankovky a mince. S ničím jiným se nám zaplatit nepodaří.
Je tedy pochopitelné, že už u nikoho nenajdeme v peněžence ani kolkované, ani nekolkované československé koruny, ať už třeba dobře hodnocenou zelenou stokorunu nebo její daleko méně oblíbenou následovnici s Gottwaldem, a už vůbec nikdo s sebou určitě nenosí třeba peníze z dob Rakouska-Uherska. Protože je jasné, že za ty už nic nedostaneme.
Jenže na rozdíl od zmíněných peněz, jež už se dávno staly bezcennými, s sebou zřejmě nejednou nosíme jiné neplatné peníze. A to možná aniž bychom si to uvědomovali. Už před více než půlrokem u nás totiž, jak je známo, skončila platnost starších typů skoro všech našich současných bankovek, těch s úzkým proužkem bez potisku. Tyto už nejsou použitelným platebním prostředkem a jejich hodnota se nám zachová pouze v případě, že si je necháme někde v bance vyměnit za peníze nejnovější. Ale přesto prý máme my lidé ještě desítky milionů těchto neplatných bankovek. Velice podobných platné měně, ale skutečně už jen podobných. Neplatných.
Jde prý hlavně o stokoruny, jichž je prý mezi lidmi pořád ještě dvaadvacet milionů kusů. Což je prý celá třetina všech stokorun v oběhu. Z dvoustovek je pak neplatná každá pátá v oběhu, což také představuje desítky milionů kusů.
Tyto peníze bychom si prostě měli vyměnit. Na pobočkách bank s pokladnami, případně ve vkladových bankomatech. Protože jinak už je jenom otázkou času, kdy tyto budou už naprosto neplatné a nic za ně nedostaneme. Stejně jako třeba za zmíněné československé socialistické koruny. A při počtu těchto bankovek se z nich nikdy ceněné sběratelské rarity nestanou.