Inflace, která zasáhla svět v poslední době, nemá už dlouho obdoby. Tak velkou inflaci jsme tu předtím dlouho neměli, a tak je zejména v současnosti docela smutný pohled na to, jak všechno zdražuje, respektive na to, jak přichází to, co jsme si naspořili, stejně jako naše příjmy, o hodnotu, jak si můžeme za stejné peníze koupit pořád míň.
Například u nás činila ona nepříjemná inflace v loňském roce 15,1 procenta, což byla druhá nejvyšší cifra za celou dobu existence našeho státu. Jenom jednou jedinkrát předtím bylo hůř. A jak se Česká národní banka, a nejen ta, domnívá, nebude to ani v letošním roce žádná sláva. I nadpoloviční většina generálních ředitelů českých firem předpokládá, že letos přesáhne inflace desetiprocentní hranici. Dvě pětiny z těchto šéfů firem očekávají jedenácti- až patnáctiprocentní inflaci, asi desetina z těchto se domnívá, že to bude šestnáct až dvacet procent a dva ze sta dokonce zastávají názor, že bude překročena dvacetiprocentní hranice. Což nejsou zrovna optimistické představy. Na rozdíl třeba od pouhých tří procent zmíněných firemních šéfů, kteří věří v pouhou tří- až pětiprocentní inflaci. A že by někdo věřil tomu, že inflace klesne na dvě procenta, která si klade za cíl Česká národní banka? Tomu tu nevěří nikdo ze zmíněných.
Tato očekávání jsou vlastně opodstatněná. České podniky budou muset zvládnout zdražující se energie, což bude hlavní důvod zdražování jejich produkce.
A Česká národní banka očekává po vyvrcholení inflace v prvních dvou měsících letošního roku pozvolný pokles pod desetiprocentní hranici ve druhé polovině letošního roku. S nadějí na pokles na žádoucí dvě procenta v roce příštím. Čemuž ale nevěří ani leckdo v této bance samotné.
A kvůli drahotě nás zřejmě letos čeká recese a pokles HDP. Protože se zkrátka leckteré firmě nevyplatí v zimě pracovat, vzhledem k cenám energií. Takže to bude docela bída. Ale co s tím my lidé naděláme? Nic. My to musíme jen přežít.