Dostatek peněz znamená pro nás lidi dostatek čehokoliv. A s nedostatkem peněz je tomu pochopitelně přesně naopak. A jelikož k životu nesmí ledacos v žádném případě chybět, je logické, že si my lidé musíme zajistit hlavně dostatečný přísun právě peněz. Bez nichž bychom dnes nedokázali normálně žít. A možná bychom bez nich nežili dokonce ani nenormálně, případně vůbec.
Každý z nás potřebuje určité finanční zajištění. Něčí potřeba je v tomto ohledu vyšší a něčí naopak nižší, ale nikomu nesmí finanční prostředky v peněžence nebo na účtu chybět. Kdo by je neměl, tomu by prostě v žádném případě štěstí nepřálo.
Za učiněné terno se dá považovat, když si na sebe my lidé dokážeme dost dobře vydělat. Jenže takové štěstí mnozí z nás nemají. A zatímco se tedy některým docela vede a tito si spokojeně žijí, máme i docela početnou skupinu těch, kterým se po finanční stránce nedaří. A logicky i nemálo těch, kteří někdy se svými penězi vyjdou, ale někdy také ne.
Kdo má peníze, má všechno, co si jenom usmyslí mít. A takovému člověku se obvykle závidí. Na rozdíl od těch, kteří jenom horko těžko shánějí peníze aspoň na svou elementární obživu. A nejen to rozhoduje o kvalitě lidského života. Peníze rozhodují značnou měrou i o tom, jak je kdo zbytkem společnosti vnímán, jak je ‚zaškatulkován‘. A i tím se peníze podílejí na úrovni lidského života. Protože kdo je vnímán jako zajištěný jedinec, tomu se otvírají i ty pomyslné dveře, které se před těmi strádajícími rovněž pomyslně zabouchnou. A jistě se shodneme na tom, že mít všude otevřené dveře je příjemné. A že je tedy rozhodně žádoucí se dostatečně finančně zaopatřit.
Jenže se to ne vždy daří. A proto jsou tu i lidé, kterým není po finanční stránce co závidět. A každý by se tak měl snažit, aby měl dostatek finančních prostředků. A nikdo by se neměl jenom rádoby vtipně hájit tím, že je lepší se v mládí umilovat k smrti, než ve stáří vzpomínat v domově důchodců na pracovní úspěchy.