Kolikrát jenom ze všech stran slyšíme, jak si lidé berou půjčky! A kolikrát slyšíme třeba i to, jak jsou tyto stále vyšší a vyšší, a to prostě proto, že si za ně lidé pořizují stále cennější věci, které rozhodně nestojí pakatel. Slyšíme tu o hypotékách, o spotřebitelských úvěrech na to či ono… Protože není snad nic, na co by si někdo z našinců nepůjčil, pokud to chce mít, ale zrovna nemá jak to financovat.
Není vlastně ani moc divu, že si lidé právě tak počínají. Vždyť co slýcháme v mnoha reklamách právě na půjčky? Že jsou tyto výhodné, že je záhodno si je brát, že nemáme čekat, až si našetříme, ale koupit si to hned, a podobně. Zatímco nám jaksi takové reklamy zapomínají připomínat i to, že půjčené peníze nejsou dar, že je budeme muset vrátit, a kromě toho se nám to prodraží o nějaké ty úroky a poplatky. A už vůbec se nám reklamy nezmiňují o tom, že se nepozorní nebo nezodpovědní lidé také mohou předlužit a tak dlouho vytloukat klín klínem, až se podobně jako u toho džbánu z lidové moudrosti ucho utrhne.
A tak si naši lidé berou půjčky. Proč by také ne, když si tak přece počíná i stát jako takový? Příkladů těch, kdo si půjčují, je kolem nás habaděj, zatímco těch, kteří by nám prezentovali jako vzor moudrosti ty, kdo si nejprve našetří a až poté utrácejí, je minimum, pokud tedy vůbec existují.
Zadlužujeme se a zadlužujeme. A aniž si to možná uvědomujeme, podřezáváme si tím pod sebou pověstnou větev, na které sedíme. Což vidíme velice dobře třeba v naší současnosti. Ceny citelně stoupají, a ti, kdo se dříve zadlužili, už si až příliš často zoufají, že nedokážou splácet. Protože dřív na to měli, ale při dnešních problémech třeba už ne. A neví kudy kam.
A tak bychom si určitě měli půjčovat jen na důležité věci a používat při tom zdravý rozum. A nedoufat, že se to nějak zvládne. Protože koho stáhnou půjčky do problémů, tomu nikdo cizí nepřispěchá na pomoc.