Jedním ze způsobů, jak investovat své finance, může být třeba i vsazení na drahé kovy. I do těch se dá volná hotovost vložit s nadějí na to, že se to vyplatí nebo na tom investor aspoň nebude tratit.
Ovšem je třeba si přiznat, že se nejedná o zase až tak výhodnou možnost investování, pokud se člověk rozhodne nějak zužitkovat své prostředky toliko krátkodobě. A to proto, že se ceny drahých kovů pohybují, v některých údobích rostou a jindy klesají. Což znamená, že ten, kdo potřebuje uložit peníze jen dočasně, by si je mohl posléze opět vybírat ve chvíli, kdy je potřebuje, v menší výši, než kolik jich vložil.
Drahé kovy jsou vhodnější pro dlouhodobější investování, tedy pro případy, kdy má toto posloužit dejme tomu k zajištění ve stáří nebo ke spoření na budoucnost svého potomstva.
Pokud pak někdo do drahých kovů investuje, má na výběr mezi fyzickým a takzvaně papírovým zlatem, respektive jiným drahým kovem. V prvním z těchto případů se člověk stává skutečným držitelem nějakého množství kovu, v případě druhém pak získává pouze virtuální cenný papír nebo poukázku, jež jsou za zlato směnitelné. Což má vždy své výhody, ale i nevýhody.
Pokud člověk investuje do zlata nebo jiného kovu ve fyzické podobě, musí vyřešit nerudovskou otázku ‚kam s ním‘, aby bylo v bezpečí. Což znamená dodatečné náklady za bezpečné uložení nebo riziko ztráty či odcizení.
U ‚papírové‘ formy je pak riziko spočívající v něčem jiném. A to v tom, že už je těchto potvrzení na trhu daleko více, než kolik zlata či stříbra skutečně existuje. Takže by člověku jednoho dne skutečně mohlo zbýt v ruce jen toto potvrzení vlastnictví bez možnosti ho směnit za fyzický kov, kterého není a nikdy nebude tolik, aby byli všichni vlastníci těchto cenných papírů uspokojeni. Takže by do tohoto typu nikdo rozumný neinvestoval, kdyby tento neměl i svou přednost v podobě jednoduchého a rychlého obchodování s dotyčným kovem.