Pokud se bavíme o kurzu měn, pak je tím míněn poměr, v jakém je jedna měna směňována za jinou. Protože je pro většinu měn světa typické, že nemají stejnou úroveň a nelze je tak měnit v poměru jedna ku jedné. Je snad každému známo, že za jednu českou korunu zkrátka jedno euro či jeden dolar nepořídíme, nenajdeme blouda, který by na takovou směnu přistoupil, a současně si nekoupíme za českou korunu dejme tomu zimbabwský dolar, na němž bychom takovou transakcí citelně prodělali.
Při stanovení kurzu se dnes využívají data týkající se měnové politiky centrálních bank, což nahradilo dřívější vliv obsahu drahého kovu, ze kterého byly ty které peníze vyraženy nebo kterým byly kryty. Když se dnes natiskne větší množství peněz, jejich poměr k jiným měnám klesá, a jestliže je cizí měna znehodnocena podobně, klesá pro změnu hodnota její.
U volně směnitelných měn se tak kurs co chvíli mění a pružně reaguje na nabídku a poptávku. Takové kolísání kurzu pak může být necháno centrální bankou svému osudu, nebo může být ovlivňováno devizovými intervencemi při významnějších odchylkách kurzu nebo v případě měn pevně svázaných s jinými významnými měnami nebo měnovým košem.
Kurzy měn se tak na trzích pohybují. A to u měn volně směnitelných tehdy, když jedna měna vůči druhé posiluje či oslabuje a když se mění ceny dováženého či exportovaného zboží, a u měn volně nesměnitelných v případě devalvace či revalvace dotyčné měny. Roli tu sehrávají i takové faktory, jako jsou nabídka měny a poptávka po ní, velké nákupy a prodeje měny, saldo platební a obchodní bilance, úrokové sazby a panující ekonomická a politická situace.
Předpovědět pak, jak si ta která měna bude kdy stát, je prakticky nemožné. Je tu tolik faktorů, že je to vždy nejisté a sázet na růst některé měny je vždy pomyslnou sázkou do loterie. A doufat, že si vlastněním jedné měny polepšíme, se může, ale také nemusí vyplatit.