Dnes už není často běžné čekat s pořízením si spotřebního zboží, vybavení domácnosti, automobilu a podobně až na dobu, kdy si člověk na toto našetří. Daleko běžnější bývá, že si lidé berou spotřebitelský úvěr, takto získanými finančními prostředky danou věc zaplatí a následně se s poskytovatelem tohoto úvěru vypořádají, obvykle v podobě měsíčních splátek provázených náležitými úroky, respektive dalšími poplatky.
A nic si nezastírejme. Podobné úvěry mívají svá pozitiva a také negativa. Všechny bez výjimky. A proto by měl ten, kdo si podobnou finanční půjčku bere, rozhodně důkladně zvážit všechna pro a proti.
Mezi klady spotřebitelského úvěru patří především:
- možnost pořídit si to, co zájemce potřebuje, velice rychle
- možnost rozložit placení na delší období a s tím vyplývající nižší splátky
A nevýhody? Mezi těmi nejběžnějšími si lze zmínit to, že:
- ne vždy je podobný úvěr poskytován za transparentních, tedy zcela jasných podmínek, což může přinést nemilá překvapení pro toho, kdo si půjčuje,
- může tu být příliš vysoká míra RPSN, tedy výše toho, co musí dlužník za půjčení peněz přeplatit v podobě úroků, poplatků a podobně
- mohou tu být i různé poplatky, třeba za vedení účtu nebo třeba už i za to, že se bude poskytovatel žádostí o úvěr vůbec zabývat, klidně i bez možnosti vrácení v případě, že zájemce o konkrétní úvěr se svou žádostí neuspěje
- může tu být požadováno vedení úvěrového účtu v konkrétní bance
- a může se stát i to, že poskytovatel půjčky s klienty adekvátním způsobem nekomunikuje
Vše, co takový spotřebitelský úvěr provází, je tak třeba brát naprosto vážně, nedbalost se tu nevyplácí. A jak známo, ‚neznalost (nejen) zákona neomlouvá‘. A tak by si ten, kdo si úvěr bere, měl vždy důkladně prostudovat vše, co je s tímto spojeno. A měl by si brát jen půjčku, která je výhodná a kterou tento stoprocentně dokáže splatit.